Svůj poslední dostih absolvoval Joe Fanning před osmi měsíci. 27. listopadu v Newcastlu dovedl klisnu Loquellu k triumfu o tři a čtvrt délky. Nedlouho poté se podrobil úspěšné operaci kvůli rakovině prostaty. Tento týden ve svých 55 letech oznámil, že svou jezdeckou kariéru považuje za ukončenou. Jak spočítali statistici Racing Postu, ještě ve své závěrečné sezoně startoval na třiceti různých britských závodištích a vykonal angažmá pro více než padesát různých stájí.
„Poté, co jsem to probral s rodinou a blízkými přáteli, jsem se rozhodl s ježděním dostihů skončit. Přestože jsem se z rakoviny plně zotavil již na konci loňského roku, cítím, že právě teď nastal ten pravý čas,“ uvedl Fanning v oficiálním prohlášení, které zveřejnil na síti X jeho agent Niall Hannity.
„Z dostihové scény neodcházím, nadále budu docházet do stáje a věnovat se i našemu rodinnému projektu přípravy ročků a pretréninku. Chci poděkovat každému majiteli, trenérovi, členovi stájového týmu, žokeji, funkcionáři a dostihovému fanouškovi, kteří mě během mé kariéry podporovali. Měl jsem to privilegium moci vykonávat svou milovanou práci tolik let a vždy budu vděčný za příležitosti a přátelství, která mi dal tento sport,“ dodal.
Dlouholetý stájový jezdec Marka Johnstona odchází s vizitkou téměř 3000 vítězství, z toho 2947 vybojoval na britské půdě, což z něj činí sedmého nejúspěšnějšího žokeje tamní historie. Více britských rovinových dostihů než on vyhráli pouze Gordon Richards, Pat Eddery, Lester Piggott, Willie Carson, Doug Smith a Frankie Dettori.
Fanning tak v historických tabulkách zůstává nejvýše postaveným britským žokejem, který se nikdy nestal šampionem. V roce 2012 dosáhl 188 vítězství, nejvíce ze všech žokejů za celý kalendářní rok. Do oficiálního šampionátu se však započítávalo pouze období od mítinku s Lincoln Handicapem po November Handicap a v tomto časovém okně byl nejúspěšnější Richard Hughes.
Od překážek ke králi tempa
Podobně jako mnozí jiní výrazní ostrovní žokejové pochází z Irska a prošel jezdeckou akademií RACE v Curragh. Původně začínal na překážkách, ale jak sám s odstupem času přiznal, byl na tuto disciplínu příliš lehký. Čtyři měsíce po premiérovém vítězství na proutěných překážkách v Sedgefieldu si v březnu 1990 při pádu v Newcastlu zlomil dva krční obratle.
Tato nehoda ho nasměrovala na roviny. Již v červnu 1990 zvítězil v handicapu žákovských jezdců v Yarmouthu a během následujících dvou sezon přišel o úlevu. Jeho prvním velkým vítězem byl Highflying v Northumberland Plate 1993.
Trvalo však déle, než se dokázal naplno prosadit. Podařilo se mu to až na koních trenéra Marka Johnstona a postupně si získal renomé mistra tempa, který umí dokonale rozvrhnout síly koní vedených z čela.
Přes množství velkých vítězství a mnoho sezon v britské špičce se radoval z prvního triumfu v grupě 1 až v roce 2016. V den svých 46. narozenin se prosadil s The Last Lionem v Middle Park Stakes. Tempo nastavil tak dokonale, že se mu v závěru podařilo odrazit nápor favorita Blue Pointa.
Nicméně asi nejslavnějším Fanningovým výkonem zůstává brilantní jízda na Subjectivistovi v Gold Cupu na mítinku Royal Ascot v roce 2021. Když se po vítězství vracel k odsedlání, vyšli z vážnice všichni přítomní žokejové, aby ho přivítali potleskem.
„Jestli není nejlepším žokejem v Británii, pak je určitě tím nejvíce podceňovaným,“ prohlásil Mark Johnston už po jednom z jeho vítězství na Royal Ascotu v roce 2012.
O Fanningově mimořádné konzistenci svědčí různé statistiky. Přes hranici sto vítězství za sezonu se poprvé dostal v roce 2006 a následně to zopakoval v každé sezoně mezi lety 2009 až 2019. Dvakrát byl šampionem all-weather dostihů.
České hostování nevyšlo
Na české půdě se Fanning představil v jediném dostihu, Českém derby 2005, v němž jel německého spolufavorita Do It. S běloušem trenéra Davida Kennetha Richardsona se mu však dostih nepovedl.
Už kilometr před cílem se ocitl ve špatné pozici a v lahovickém oblouku rozdal množství délek obíháním ve vnější stopě. Jeho velký finiš stačil na třetí místo s odstupem 1 3/4 délky za vítězkou Ready For Life.
V úvaze pro velké české dostihy pak byl ještě několikrát, ale už nikdy se na chuchelský ovál nevrátil. Naopak v sousedním Německu byl relativně častým hostem, mimo jiné dvakrát zvítězil v tamní verzi Jarní ceny klisen.
