Byla to velká stíhací jízda, na jejímž konci chyběla domácímu odchovanci Střelcovi jen krátká hlava k tomu, aby se ozdobil vítězstvím ve Svatováclavské ceně. Tříletek pocházející z moravského hřebčína Střelice měl v rozhodujícím okamžiku smůlu, že se mu mezera k průniku podél bariéry otevřela až na distanci.
Tedy o okamžik později, než by Jaroslav Línek v ryzákově sedle potřeboval. Slovenský šampion přesto hřebce stáje KI Racing rozhýbal k velkému závěru a Střelec při svém druhém vystoupení na distanci 1200 metrů vydatně potrápil vítězku Cath Hoche.
„Je to opravdu dobrý kůň a byl výborně připravený. Škoda, že jsem s útokem chvíli musel počkat. Pak už bylo pozdě. Střelec měl perfektní závěr, ale vítězku jsme nestihli,“ litoval po doběhu Línek, který tento dostih vyhrál před dlouhými třiadvaceti lety s Forest Manem.
Čerstvý padesátník dal o sobě v českém turfu vědět podruhé v rozmezí šesti dnů. Předešlou neděli totiž dovedl čtyřletou Ladu k jistému triumfu v listed Premio E.B.F. Terme di Merano a sám sebe odměnil za to, že v den svého kulatého jubilea absolvoval kvůli jedinému koni dlouhou cestu na jih Evropy.
„Vlastně v tom měl prsty Václav Janáček. Původně jsem měl v sobotu jezdit San Sebastiana na závodišti v San Sebastiánu. Říkal jsem si: San Sebastian v San Sebastiánu, to je tutovka... Ale nakonec to padlo, protože kůň běžel v pondělí ve Francii. Václavovi pak volali, jestli by tedy nemohl jezdit Ladu v Meranu, a on mi dal echo, že na ni shánějí jezdce. Dopadlo to tak, že se mi ozval sám pan Luka a klaplo to. Jet takhle daleko na jednoho koně je možná nezvyklé, ale když šlo o takhle skvělou klisnu, tak jsem neváhal,“ vypráví Línek.
Všechna vítězství už těžko spočítá
Pro zkušeného žokeje to byl druhý úspěch kariéry v mezinárodním listed. Před jedenácti lety dovedl maďarského Thunder Teddingtona k triumfu ve švýcarském Grand Prix d'Avenches, tehdy vedeném jako listed v Part II Blue Book. Se svěřencem trenéra Gábora Maronky později přidal třetí místa ve vytrvaleckých listed v Baden-Badenu za Trip To Rhodosem a v Drážďanech.
Nejnovější mezinárodní milník přišel ve chvíli, kdy má Línek doma na Slovensku dobře našlápnuto k obhajobě loňských titulů mezi jezdci i trenéry. A kdy v bratislavském zákulisí stále hlasitěji zaznívají spekulace, že mnohonásobný šampion slovenských žokejů (devět profesionálních titulů na rovině a dva na překážkách) po letošní sezoně pověsí rajtky na hřebík.
„Jsem skoro rozhodnutý, ale ještě bych to dnes nechtěl úplně komentovat,“ odpovídá na přímou otázku a je jasné, že na definitivní verdikt si budou muset slovenští příznivci ještě počkat.
Jeho někdejší rival a generační souputník Zdenko Šmida ukončil kariéru již před pěti lety, ale Línek je ve slovenském turfu stále institucí. S náskokem vede šampionát jezdců i trenérů, vyhrál bratislavskou Velkou jarní cenu s vlastním svěřencem Dark Attackem a na The Actorovi si připsal posedmé v kariéře největší maďarský sprint Kozma Ferenc Emlékverseny. Loni dovedl Torina k zisku slovenské trojkoruny a s Oriental Starem ovládl své šesté maďarské derby.
V aktuální sezoně také v tichosti překonal hranici 600 rovinových vítězství ve střední Evropě, konkrétně je nyní na čísle 609. Kromě nich má z dřívější doby na kontě ještě 56 překážkových „čárek“, ale tuto bilanci je nutné brát s rezervou. V oficiální statistice nejsou podchyceny početné úspěchy z mnoha hostování v balkánských zemích, které chybí v dostupných databázích, a tak se přesný počet Línkových vítězství odhaduje jen těžko. Slovenští znalci připouštějí, že jich ve skutečnosti může být více než osm set.
Koně ho lákali od dětství
Silový žokej pověstný maximálně efektivním vyjetím koně ve finiši pochází z obce Borský Mikuláš, kde tamní JZD položilo v osmdesátých letech základy silné dostihové tradice a vychovalo celou řadu jezdců a koňařů. Línek začínal na ponících spolu se svým dvojčetem Pavlem a už ve dvanácti letech dojel s klisnou Smena druhý na pouťovém mítinku.
Přestože se na přání rodičů začal učit jako opravář zemědělských strojů na střední škole v Holíči, toužil po práci u koní a na konci roku 1992 nastoupil do PD Senica na místo ošetřovatele chovných klisen. V dostizích začínal jako amatér, první vítězství slavil v srpnu 1995, když v době základní vojenské služby dostal dovolenou shodou okolností zrovna v čase tradičního mítinku v senickém Čáčově a narychlo zaskočil za jiného jezdce v sedle Ridwana.
„V Senici jsem zůstal osmnáct let a byly to krásné časy, potkal jsem tam dobré koně i lidi. Nastupoval jsem v éře trenéra Pavla Kalaše, po jeho odchodu postupně připravovali tamní koně Roman Mališka, Vlastimil Toman a Zuzana Kubovičová. Když se mi povedl na mítinku v Čáčově dostih na koni v družstevním dresu, to byl rachot. V roce 2007 jsem tam vyhrál všech pět startů, do nichž jsem nastoupil,“ vzpomíná.
Mezi profesionály přešel v roce 2002 a ve stejné sezoně získal i titul žokeje. Později to zopakoval i na překážkách a stal se druhým Slovákem po Jaroslavu Puspökym, který to dokázal. Původně ho překážkové dostihy bavily více a dvakrát startoval ve Velké pardubické, s Hard Westportem ji dokončil na desátém místě. Podobně jako jeho český kolega Jan Rája se však postupně začal soustředit na roviny.
Přestože udržování váhy a potřebné kondice od něj vždy vyžadovalo velké odříkání, postupně si k ježdění přibral i trénování v Lakšárské Nové Vsi a už řadu let působí ve dvojroli. „Když jsem byl mladší, lákalo mě hlavně ježdění dostihů a ty různé věci okolo jsem až tak nevnímal. S postupujícím časem mě však začalo zajímat, jak se koně chystají, hledání jejich parkety a podobně,“ konstatuje Línek.
