V čem se liší příprava koní kaskadérských od těch hereckých, popsala Nikola Kováříková v aktuálním vydání časopisu Koně a lidé. 

 

„Kaskadérští koně neboli koně pro speciální efekty jsou trénovaní pro akční scény jako například padání ve cvalu, práce s ohněm, vzpínání se nebo rozrážení předmětů. Naopak koně herečtí jsou koně na tzv. dálkové ovládání. Musejí být maximálně spolehliví, naučení udělat vše sami a co nejvíce v klidu, aby neohrozili jedoucího herce,“ uvedla autorka v úvodu svého příspěvku.

 

Ne každý kůň je vhodný na to být koněm pro speciální akce. „Kaskadérští koně jsou vybíráni pro výcvik podle předchozího vyhodnocení jejich vlastností a psychického rozpoložení. Avšak až v průběhu výcviku kůň prokáže, do jakého stupně přípravy se pro práci kaskadérského koně dostane. Koně, co postoupí ve výcviku na vyšší úroveň, jsou koně s maximální důvěrou v člověka, a proto jsou schopni jít i do větších akcí. Takoví koně jsou velmi cenění,“ konstatuje Nikola Kováříková. 

 

Kaskadérští koně se učí například padání, vzpínání, španělský krok, speciální akce pro zápřeže, zvykají si na výbuchy, oheň a další. „Bezpečnost těchto koní je při kaskadérských akcích vždy na prvním místě. Vše musí být perfektně promyšleno a připraveno do sebemenšího detailu, aby se eliminovala jakákoliv rizika poranění zvířete i jezdce,“ dozvídáme se.

 

Na rozdíl o koní kaskadérských jsou herečtí koně poměrně klidní, schopní respektovat a správně vyhodnocovat pobídky i nezkušeného jezdce, a přitom neohrozit jeho zdraví. Musí to být koně velmi klidné a vyrovnané povahy.

 

„S hereckými koňmi se vždy trénují jednotlivé akce. Znamená to tedy, že zkušený jezdec s hereckým koněm scénu několikrát projede, tak, jak by měla vypadat – například kde nacválat, kde se zastavit. Následně se na koně posadí herec a kůň by měl danou scénu s hercem zahrát sám. Úkolem herce je tedy pouze hrát, že je jezdec, zvládnout svoji roli a popřípadě odříkávat text, aniž by musel přemýšlet nad manipulací s koněm. Odtud také název ‚koně na dálkové ovládání‘,“ popisuje autorka článku v březnovém vydání časopisu Koně a lidé.

 

 

Připomíná také, že je potřeba, aby tito koně byli opravdu dobře přiježdění a měli základní výcvik se speciálními akcemi, aby se nebáli ohně, světel a okolního natáčecího ruchu. Všichni herci, kteří mají ve filmu jízdu na koni, mají nejprve výcvikové hodiny. Často jich ale není moc a jede se naostro. „Zahraniční jezdci mají kvůli pojišťovně velká omezení, co se týče natáčení s koňmi. Kvůli smlouvám mohou pouze krokem, maximálně klusem a vše ostatní hrají dubléři. Česká republika v tomto směru nemá tak přísná omezení,“ prozrazuje kormě jiného Nikola Kováříková ve zmiňovaném periodiku.

 

Foto: Zuzana Tillerová

Zdroj: časopis Koně a lidé (se souhlasem vydavatele)