Ministerstvo kultury v pátek odpoledne zveřejnilo rozhodnutí, kterým byla památková ochrana areálu zrušeného Hřebčína Napajedla rozšířena na další klíčové pozemky včetně historických pastvin a výběhů. Verdikt z 24. srpna zcela otáčí dřívější stanovisko rezortu z doby bývalého ministra Martina Baxy, který odmítal pohled na historicky nejúspěšnější plnokrevný hřebčín jako na funkční celek.

Podle současného ministra kultury Oty Klempíře představuje stávající závěr klíčový krok v ochraně areálu Hřebčína Napajedla. „Zachování pastvin zároveň vytváří podmínky pro možné obnovení jejich původní funkce a návrat koní. Ministerstvo tím dalo přednost zachování kulturně-historických hodnot hřebčína a jeho historické funkce před nevratnou přeměnou těchto ploch pro developerské využití,“ uvedlo ministerstvo v tiskové zprávě.

Obratu v pohledu ministerstva kultury na kauzu Hřebčína Napajedla předcházelo letošní přezkumné řízení. Jak úřad připomněl v tiskové zprávě, ministr Oto Klempíř nejprve verdiktem z 12. června 2026 zrušil rozhodnutí svého předchůdce Martina Baxy z 13. března a v příslušné části také předchozí prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva kultury, ponechávající pastviny a některé další části areálu mimo památkovou ochranu.

Vrácení věci ministerstvu k novému projednání napadla společnost Sygnum jako většinový vlastník areálu správní žalobou a požádala o přiznání odkladného účinku žalobě, který by ministerstvu znemožnil dokončení nového posouzení a vydání rozhodnutí. Městský soud v Praze však 14. srpna tento návrh zamítl s tím, že neshledal důvody, které by opravňovaly pozastavení účinků rozhodnutí ministra Klempíře.

Proti verdiktu o rozšíření památkové ochrany lze podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad.

Hřebčín jako promyšlený a ucelený organismus

Ministerstvo kultury nově prohlásilo za součást kulturní památky „hřebčín“ rozsáhlé pastviny a travnaté výběhy. Památkovou ochranu naopak nedostala sýpka ani některé budovy z druhé poloviny 20. století jako svobodárna, nové stáje, kovárna se stolárnou, kolna na stroje nebo kancelářská budova.

Sýpka z roku 1906 má podle rozhodnutí ministerstva historickou hodnotu, ale do památky nebyla zahrnuta z důvodu ochrany práv vlastníka nabytých v dobré víře. Vlastník podle podkladů rozhodnutí disponoval pravomocným stavebním povolením k přestavbě sýpky na bytový dům s osmi jednotkami ještě před zahájením památkového řízení, přičemž stavební úřad prodloužil lhůtu pro dokončení stavby do 31. 12. 2027.

Zmíněné novodobé objekty byly vyhodnoceny jako budovy „nevalné kvality a bez památkové hodnoty“. Pozemky pod nimi však prohlášeny byly, aby nedošlo k narušení celistvosti areálu.

Hřebčín Napajedla byl založen v roce 1886 Aristidem Baltazzim. Hodnota areálu spočívá podle ministerstva „především v jeho komplexnosti a celistvosti, a to v rozsahu, který získal v době svého největšího rozvoje v první polovině 20. století“. Stavby vykazují vysokou autenticitu a originální konstrukční řešení, jako jsou „římsy s vloženými odvětrávacími pásy z keramických trubek, úsporné stropní konstrukce – tzv. belgické stropy aj.“

Ministerstvo nově konstatovalo, že výběhy a pastviny nejsou pouhou zemědělskou půdou. Podle rozhodnutí jsou „ukázkou záměrně komponované a esteticky vyvážené barokně klasicistní krajiny“ a jejich zachování v původním rozsahu je zcela ojedinělé.

To je zásadní koncepční posun oproti předchozím verdiktům. Za ministra Martina Baxy ministerstvo tvrdilo, že jde v případě pastvin o běžné pozemky bez přímé přidané hodnoty, které není nutné individuálně chránit státní památkovou péčí.

Současné ministerstvo na základě přezkumného řízení naopak argumentuje, že „není nezbytné, aby každá z těchto nemovitostí souboru sama o sobě vykazovala dostatečné památkové hodnoty“. Hřebčín byl vybudován jako „promyšlený a ucelený historický, socioekonomický, architektonický a urbanistický organismus“ a jeho rozdělením by došlo ke zmaření památkové hodnoty a autenticity celku.

Hodnota kulturního dědictví má přednost

Klempířův rezort ve svém rozhodnutí připomíná, že prohlášení celého areálu včetně pastvin kulturní památkou doporučily svými usneseními obě komory Parlamentu ČR, konkrétně Petiční výbor a Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny a plénum Senátu. Stejný pohled prosazuje také celonárodní petice Za záchranu Hřebčína Napajedla a chovu koní v něm, která se blíží ke 100 000 podpisům.

Ministerstvo v rámci testu proporcionality poměřovalo ekonomické zájmy vlastníka s celospolečenskou hodnotou dědictví. V této souvislosti konstatovalo, že „společenská ztráta spojená s uzavřením 140 let starého areálu je nevratná a neodčinitelná“.

Případná majetková újma vlastníka je naopak kompenzovatelná například státními dotacemi na údržbu či daňovými úlevami. Ministerstvo v této souvislosti připomnělo reálné riziko zastavění pastvin developerskými projekty. Většinový vlastník Sygnum se totiž v září 2023 neúspěšně pokusil prosadit změnu územního plánu, aby mohl pastviny přeměnit na stavební parcely pro bytovou výstavbu.

Otrokovická společnost Sygnum ovládaná rodinou Sieklíkových původně tvrdila, že chce výnosy z nájemního bydlení v plánovaném bytovém komplexu financovat ztrátový provoz hřebčína. O změnu územního plánu usilovala ještě půl roku poté, co chov zrušila a hřebčín zavřela. Městské zastupitelstvo se však postavilo proti.

Většinový vlastník areálu podle svých dřívějších veřejných vyjádření tvrdí, že chov anglického plnokrevníka v současné ekonomické situaci nelze smysluplně provozovat, a usiluje o jiné využití areálu. Rozhodnutí o památkové ochraně hřebčína proto opakovaně napadl u soudů.

Majitel má povinnost strpět omezení

Ministerstvo kultury se však ve svém aktuálním rozhodnutí obsáhle vypořádalo s řadou námitek vlastníka. Podle ministerstva je památková hodnota objektivní kategorií a ukončení provozu chovu koní na ni nemá vliv. Památková ochrana vlastníka nenutí koně aktivně chovat, ale ukládá mu „povinnost strpět omezení spočívající v zákazu destrukce a zastavění tohoto unikátního území“.

Ministerstvo se výrazně vymezilo i vůči případným spekulacím s pozemky hřebčína.

„Ekonomická situace vlastníka kulturní památky nemůže být důvodem pro to, aby stát rezignoval na plnění svých povinností při ochraně kulturního dědictví. Vlastník nabýval dotčené pozemky s plným vědomím jejich historického kontextu. Byl si vědom skutečnosti, že Fond národního majetku České republiky na základě privatizačního projektu založil v roce 1992 obchodní společnost Hřebčín Napajedla a.s. s předmětem podnikání spojeným s chovem a odchovem anglického plnokrevníka. Vlastník de facto ovládal areál Hřebčína Napajedla již od roku 2005,“ připomíná verdikt ministerstva.

„Vlastník tedy nevstoupil do vlastnických práv k řízením dotčeným nemovitostem jako běžný kupující na volném trhu, který by kupoval anonymní soubor pozemků a staveb. Vlastník areál hřebčína převzal jako přímý právní nástupce subjektu, jehož výhradním účelem existence byl po dobu více než jednoho století chov anglického plnokrevníka. V době akvizice tvořily pastviny integrální součást funkčního celku hřebčína, což potvrzovaly i tehdejší hospodářské výsledky a účelové určení pozemků. Vlastník tedy prokazatelně nemohl být v dobré víře, že nabývá standardní spekulativní pozemky, které by později mohl komerčně využít, např. k developerské výstavbě. Pokud se vlastník rozhodl v roce 2023 chov koní z čistě vlastních ekonomických důvodů utlumit a následně se neúspěšně pokusil o změnu územního plánu z pozemkových parcel, v tomto případě zemědělského půdního fondu, na stavební parcely, jedná se o jeho vlastní podnikatelské riziko,“ dodalo ministerstvo.