Až se na Velký pátek poběží v Chuchle Areně po devětadevadesáté Gomba handicap, jen málokoho z dostihových příznivců napadne hloubat nad jeho názvem. Sprint na 1200 metrů je natolik notorickou součástí zahajovacího mítinku sezony, že jedinou otázkou, kterou vyvolává, je pořadí koní v cíli po dlouhé zimě a při neznalosti aktuálních stájových forem.
Název „Gomby“ nicméně jednu malou záhadu skrývá. Dodnes totiž není zcela prokázáno, zda byl první jedničkový sprint domácí sezony pojmenován po hřebčíně Gomba, nebo po jeho stejnojmenném slavném odchovanci.
Obě tyto možnosti jsou spojeny s rakouským majitelem a chovatelem dr. Rudolfem Paulem Wienerem von Weltenem, který si v dnešních Hubicích (maďarsky Gomba) založil v roce 1890 chov anglického plnokrevníka. Koním narozeným na Žitném ostrově se začalo na dráze prakticky okamžitě dařit. Ze spojení prvního hubického plemeníka Dictatora a klisny Young Tripaway se pak v roce 1893 narodil ryzák, jehož Wiener von Welten pokřtil Gomba a svěřil ho do tréninku Angličanovi Herbertu Reevesovi v Oberweidenu nedaleko dnešní slovenské hranice.
Mimořádně rychlý hřebec na sebe upozornil už jako dvouletý, když nasbíral tři vítězství včetně prestižního Graf Hugo Henckel-Memorialu. V klasické sezoně 1896 ovládl stylem start–cíl Trial Stakes, tehdejší obdobu Velké jarní ceny, a následně se připravoval na rakouské derby, v němž ovšem jako sprinter neměl šanci. Ve druhé polovině sezony se ještě zúčastnil St. Legeru, ale stáj mu záhy začala zkracovat distanci.
Čtyřletý Gomba zazářil triumfem v 100 000 rakouskými korunami dotovaném Austria-Preis a v pěti letech vyhrál Badener Prince of Wales' Stakes (1300 m) v Baden-Badenu. V posledních letech Gombovy kariéry komplikoval jeho menežování vysoký handicap. Wiener von Welten to vyřešil z dnešního pohledu kuriózně: zařadil hřebce do chovu ve svém hřebčíně s tím, že se po skončení připouštěcí sezony vrátí do tréninku a poběží jen v několika největších dostizích.
Gomba se tak v polovině června 1899 přesunul z hřebčína do dostihové stáje. Poté, co finišoval třetí v Badenu a druhý v Austria-Preis pod zátěží 66 kg, sklidil všeobecné uznání za svou kondici. „I po náročné kariéře vypadá stále úžasně. Pochodoval tak energicky a ušlechtile jako hřebec španělské vysoké školy. Je radost takové zvíře sledovat,“ napsal list Allgemeine Sport-Zeitung.
Wiener von Welten tento postup v dalších letech dvakrát zopakoval a Gomba ještě jako sedmiletý zvítězil v Kolíně nad Rýnem. Definitivně ukončil kariéru v roce 1901. Jako plemeník zůstal po zbytek života v Hubicích, dožil se vzniku Československa a uhynul ve svých 29 letech. Dal celou řadu úspěšných potomků v čele s vítězem trojkoruny San Gennarem, zmínku si zaslouží i slavný překážkář Nugommorv nebo zakladatelka dodnes existující rodiny Rose Bernd.
Název dostihu? Indicie bez důkazu
Pražský Gomba handicap byl poprvé vypsán v roce 1924, kdy zvítězila čtyřletá Soubretta se Štefanem Tussem. V té době se dostih stejného názvu, ovšem nikoli většího sportovního významu, pravidelně vypisoval také na vídeňském závodišti Freudenau, a tak se dá spekulovat, že se jím o pět let dříve vzniklý Československý Jockey Club inspiroval.
Pokud by tomu tak bylo, mluvilo by to ve prospěch teorie o pojmenování po hřebci Gombovi. Tehdejší rakouský turf totiž pravidelně vypisoval dostihy zasvěcené různým slavným dostihovým koním a plemeníkům, nikoli však hřebčínům. Totéž ostatně platí i o prvorepublikovém Československu.
Další možnou indicií je distance 1200 metrů, Gomba navíc opustil tento svět v roce 1922, tedy jen necelé dva roky před vznikem chuchelského Gomba handicapu.
Dobový tisk a literatura nicméně o konkrétní úvaze, která před více než sto lety stála za pojmenováním dostihu, mlčí. Důkaz tedy chybí, ale dnes už to není důležité. Gomba handicap o mnoho let přežil nejen čtyřnohého Gombu a stejnojmenný hřebčín, ale i svou vídeňskou obdobu. A otázka „Tak co, kdo vyhraje Gombu?“ zůstává srozumitelná dostihovým příznivcům i v 21. století.
