Barevný snímek přiložený k tomuto článku je skutečný unikát. Vznikl 19. června 1955 v chuchelském paddocku před Československým derby a zachycuje dvojici na vrcholu jejích sil. Sedmatřicetiletý žokej Karel Havelka je oblečen do modrého dresu s šerpou v barvách trikolory, tehdejší kombinaci hřebčína Napajedla a pozdějšího reprezentačního dresu. A hnědák pod ním není nikdo jiný než velký Masis, od jehož úhynu v pondělí uplynulo přesně padesát let.
Autorem záběru je Marek Skála, který v té době docházel do Chuchle jako fanoušek a jen příležitostně si vyfotil něco pro radost – jako skutečný dostihový fotograf začal působit až o jedenáct let později. Na Masisově derby vlastně ani neplánoval fotit, chtěl si pouze vyzkoušet malý experiment. Použil tenkrát filmový negativ ze studií na Barrandově a zajímalo ho, zda tímto způsobem dokáže plnohodnotně nahradit tehdy velmi vzácný barevný kinofilm.
Výsledkem je několik záběrů z paddocku a slavnostní přehlídky, samotný dostih už Skála kvůli obavám z nedostatečné ostrosti nezachytil. Celou věc považoval spíše za hříčku, proto tato políčka ani nezařadil do svého oficiálního archivu. Veškeré další záběry, které se z Masisovy dostihové kariéry zachovaly, jsou nicméně černobílé.
Syn maďarských trofejních koní
Masis se narodil 12. ledna 1952 v hřebčíně Napajedla jako syn šampiona Cityho a klasické vítězky Mamušky. Oba rodiče byli maďarští trofejní koně, zabavení československou armádou v roce 1945 nedaleko Písku.
Už v době, kdy pohledný hnědák přicházel do chuchelské pobočky napajedelské stáje, spojovala se s ním jako s bratrem vítěze derby Makara velká očekávání. Jeho prvním trenérem byl Karel Havelka, ještě jako dvouletý však Masis spolu se svými stájovými kolegy přešel do přípravy Josefa Celera, u něhož Havelka zůstal jako první jezdec.
Hnědák ve své první sezoně startoval třikrát a vyhrál jeden menší dostih. „Pak přišlo jaro a já jsem si tříletého Masise všiml v tréninku. Nesledoval jsem jen kalupy, ale také pomalou práci. Všiml jsem si, jak se ten hřebec krásně pohybuje, jak přenáší nohy a tělo. Tím mě Masis upoutal,“ vyprávěl později Celer novináři Antonínovi Jelínkovi.
Tříletý Masis však na jaře zůstával v tréninku za očekáváním a v prvním startu sezony odešel poražen. „Vůbec jsme nevěděli, co si s ním počít. Když jsme šli v práci lepší tempo a přišli do rovinky, nemohl jsem ho udržet. Jenže v závěru vůbec nepřidal,“ vzpomínal Karel Havelka.
Další nepovedený dostih, při němž se hřebec nešťastně opozdil na startu a neměl šanci svou ztrátu dohnat, přinesl nečekaně řešení. Havelka s Celerem pochopili, že Masis potřebuje v rychlém dostihu odpočívat na zadní pozici a pak může v závěru uplatnit své zdrcující zrychlení.
Největší úspěchy: derby a Cena Moskvy
Přípravu na derby završili druhým místem za čtyřletou hvězdou Symbolem ve Velké červnové ceně, která v té době byla otevřená i starším koním, a do samotného derby Celer nasadil dvě třídové klisny jako vodičky. Zimní favoritka Tajga a druhá z Jarní ceny klisen Delta splnily svou roli a Masis triumfoval lehce o šest délek v novém časovém rekordu 2:32,3.
Ještě hodnotnější výkon předvedl Masis na mezinárodním mítinku socialistických států v Moskvě. Cenu Moskvy, považovanou za „derby socialistických států“, ovládl lehce o pět délek a na pískové dráze zaběhl rekordní čas 2:28,4. V poli poražených zůstali sovětští hřebci Arifmometr, Element a východoněmecký Faktotum.
Ve druhém vrcholu mítinku však napajedelského hřebce opustilo štěstí. V klíčové fázi Velké ceny na 2800 metrů špatně šlápl, málem upadl a musel se spokojit se čtvrtým místem. Po návratu domů lehce zvítězil ve St. Legeru a tím se jeho kariéra uzavřela s bilancí pěti vítězství z jedenácti startů. Jako čtyřletého ho už nepustilo na dráhu zranění šlachy.
Jeho žokej Karel Havelka byl později opakovaně tázán, který z mnoha špičkových koní jeho kariéry byl nejlepší. O Masisovi vždy mluvil jako o své jedničce, ale v průběhu let svou odpověď přece jen poupravil. Když jsem s ním tuto debatu vedl na začátku nového tisíciletí, vyjadřoval se o Masisově třídě v superlativech. V celkovém hodnocení však nakonec přece jen kladl o kousek výše Lionela.
Důvod? „Masis byl bojovník se špičkovou výkonností, ale nebyl tak univerzální. Svým způsobem byl těžko jezditelný, protože nesměl cválat na špici, a zároveň potřeboval rychlý dostih. To bylo přece jen výrazné omezení,“ přemítal.
Otec mnoha hvězd
Po návratu do rodného hřebčína připouštěl Masis v Napajedlích dalších dvacet let. Stal se dvanáctkrát za sebou šampionem plemeníků a zplodil vítěze 31 klasických dostihů v Československu a čtyř dalších ve „spřátelených“ zemích. Hned ve druhém ročníku Masisových hříbat se nacházel špičkový Lyon, následovali další šampioni jako Relief, Lincoln nebo Caravella. Ještě z jeho posledního ročníku vzešla výborná Latina. V zahraničí Masise proslavila vítězka polského derby a rakouského St. Legeru Demona.
25. května 1976, tedy před padesáti lety, se mu stalo osudným zauzlení střev. Ocitujme krátce úryvek ze vzpomínky dlouholetého ošetřovatele hřebců Antonína Vítů, jak ji zachytil Antonín Jelínek: „Šel jsem za Masisem do boxu, abychom si v noci mohli povídat. Opřel se o mě hlavou: Pomoz mi! Prožil jsem s ním kus života. Byli jsme tak skamarádění, že mi byl ještě milejší než člověk. Tak dokonale jsem neznal ani svoje kamarády jako toho koňa. Položil mi hlavu na rameno. Byl ke mně milé. Tak jsme se pěkně rozloučili.“
Masis byl pohřben před rotundou napajedelského hřebčína vedle svých slavných předchůdců Simsona a Deux pour Centa. O mnoho let později ho Rada Jockey Clubu ČR vyhlásila Koněm 20. století.
