Low Moor Lucky se k Tomu Woodwardovi dostal téměř náhodou. Valacha, zapsaného v nizozemské plemenné knize teplokrevných koní, odchoval rodinný známý Richard Dennis a později byl ustájen u Cherry Coward. Woodward si ho původně ani nepřijel vyzkoušet. S matkou byli ve stáji kvůli jinému koni a hnědáka Low Moor Lucky mu nabídli jen proto, aby měl možnost porovnat víc koní. Kůň se mu ale zalíbil natolik, že ho rodina nakonec koupila.

 

Jeho předchozí cesta rozhodně nepřipomínala přípravu budoucího pětihvězdového koně. Low Moor Lucky byl obsednut až v devíti letech. Podle Woodwarda byl v mládí natolik komplikovaný, že Richard Dennis pochyboval, zda si ho může bezpečně ponechat. Do prvních soutěží všestrannosti nastoupil už v následující sezoně a s Woodwardem začal rychle výkonnostně stoupat.

 

První mezinárodní vítězství přišlo v roce 2021 v Cornbury, další o rok později v Somerfordu. Low Moor Lucky následně startoval také v Poháru národů, dokončil osm čtyřhvězdových soutěží a v roce 2024 obsadil třinácté místo v dlouhé čtyřhvězdové soutěži v Blenheimu.

 

Vrchol jejich společné cesty přišel v roce 2025. Woodward, tehdy nejmladší jezdec startovního pole, nastoupil s osmnáctiletým Low Moor Luckym poprvé na pětihvězdovém Badmintonu. V drezuře získali 27,9 trestného bodu, bezprostředně po své jízdě se ujali vedení a po skončení celé drezurní části zůstali šestí. V terénní zkoušce však po problémech na trati Woodward soutěž ukončil.

 

Jen o několik týdnů později přišel v Bramhamu britský titul jezdců do 25 let. V roce 2026 se tam dvojice vrátila titul obhajovat. Po drezuře byla druhá, v parkuru přidala čtyři trestné body, do terénní zkoušky už ale nenastoupila. Woodward později uvedl, že právě potíže devatenáctiletého valacha po parkuru pro něj byly signálem, že nastal čas přestat od něj žádat další vrcholné výkony.

 

Konec sportovní kariéry Low Moor Luckyho oznámil 18. září, přesně pět let po jejich prvním mezinárodním vítězství v Cornbury. Zdůraznil přitom, že mu kůň dal mnohem víc, než rodina při jeho koupi očekávala. Partner, který mu měl původně pomoci rozvinout jezdecké schopnosti při přechodu z pony sportu, ho nakonec dovedl až na nejvyšší úroveň všestrannosti.

 

Úplný důchod však Low Moor Luckyho nečeká. Zůstává doma v lehké práci, na vyjížďky s ním chodí Woodwardův otec a jezdí ho také jeho mladší sestra Milly. Do budoucna není vyloučeno ani několik startů na nižší úrovni. Pro Toma Woodwarda tak končí výjimečná etapa. Jeho první kůň nebyl zkušeným učitelem, který by mladého jezdce provedl další úrovní. Učili se společně – a došli až do Badmintonu.