Na Císařský, dříve Trojský ostrov v Praze začala za koňmi Karolína Žižková docházet díky jejím rodičům. Otec byl tehdy předsedou Tělovýchovné jednoty Žižka Praha. Shoda příjmení s názvem jezdeckého oddílu však byla náhodná a nejednalo se tehdy rozhodně o rodinný podnik.

 

„Já si to úplně nepamatuji, ale bylo mi řečeno, že to celé vypuklo, když mi byly čtyři roky, což jsme ve druhé polovině sedmdesátých let. V té době to byl státní jezdecký klub a měli jsme k dispozici poníky od velikosti metr až po metr třicet. Nedá se to ale vůbec srovnat s těmi, kteří jsou k dispozici pro dnešní generaci,“ vzpomíná Karolína Žižková, jež od čtyř do dvanácti let docházela do klubu TJ Žižka Praha zatím jen s rodiči. 

 

„Poté jsem už byla členkou klubu, kde bylo skokové a drezurní družstvo. Já jsem díky své mamince tíhla spíše k té drezurní části. Klub vlastnil drezurní koně a my jsme na nich jezdili při skupinových lekcích. Poté jsme složili Zkoušky základního výcviku jezdce a mohli jsme začít závodit,“ vypráví v rozhovoru pro EquiRadio, jak se postupně rodila její jezdecká kariéra. 

 

Dlouho přitom koně brala pouze jako hobby. Vše se změnilo ve chvíli, kdy dosáhla plnoletosti. „Když mi bylo osmnáct let, tak jsem odjela do zahraničí na stáž a poté jsem se asi deset let věnovala pouze drezuře a trénování drezurních koní. Měla jsem tu možnost trénovat s panem doktorem Karlem Dvořákem, který byl opravdu veliký expert. Právě jemu jsem vděčná za svoje jezdecké začátky. Bez něj bych se tak daleko nedostala, jelikož byl precizní, spravedlivý a koňák srdcem i duší,“ pěje chválu na svého tehdejšího trenéra. 

 

Přiznává však zároveň, že jejím největším jezdeckým vzorem byla v první řadě její maminka. „Když jsme jezdili na drezurní závody na Přední Kopanině, tak se mi hrozně líbila paní Kadlecová, protože ta na tom koni seděla rovně, měla hezký úsměv a dlouhé štíhlé nohy. Později nám pan doktor Karel Dvořák sháněl knihy od doktora Klimkeho, což je otec Ingrid Klimke. Získal i videokazety od něj, a v té době to byl také jeden z mých velkých vzorů,“ zmiňuje další osobnosti, ke kterým vzhlížela. 

 

Během aktivní jezdecké kariéry jí rukama prošla celá řada koní. „Nejdříve jsem závodila s koněm jménem Zurich, to byl světlý hnědák s lysinkou a s bílýma nohama. S ním jsem závodila okolo šestého roku věku na úrovni L a S a dělila jsem se o něj v rámci státního klubu se Štěpánkou Koblížkovou. Další úspěchy jsem měla s Ebrem jako dorostenka. Získala jsem s ním mnoho titulů. Dokonce jsem s ním vyhrála i mistrovství dospělých jako čerstvá osmnáctka. V té době bylo ještě mistrovství České socialistické republiky a mistrovství Československé socialistické republiky v jednom roce a na obou byly i soutěže družstev. Takže když se zadařilo, tak medaile byly čtyři s jedním koněm, což se nyní již stát nemůže.“

 

 

S Ebrem má Karolína také silné vzpomínky na zahraniční výjezdy, které před revolucí nebyly vůbec jednoduché. „Tenkrát jsem s Ebrem závodila na v Čechách úrovni ST a T. Jeli jsme v té době na výjezd do německého Weidenu, kam jsme museli mít pracovní víza, abychom tam mohli vůbec odcestoval. Já tam závodila v soutěžích stupně L a S a v tom L se mi podařilo vyhrát. To byl pro mě velký úspěch, kterého jsem si hodně cenila, protože to bylo ocenění v tom západním světě,“ vypráví jeden ze sportovních zážitků. 

 

Další úspěchy se později dostavovaly s koněm Pozorem. „To byl kůň z Netolic, jehož si vybral pan Jiří Pecháček, který měl také koně ustájené na Trojském ostrově. Pozor byl velmi živý, aktivní až chaotický kůň a pan Pecháček mu jako remontě stavěl kavaletové řady. Pozor je byl schopen překonat buď bravurně, nebo když se prostě na něco zadíval, tak tu řadu prostě proběhl a klacíky lítaly na všechny strany. Byl proto přeřazen do klubu Žižka Praha a měla jsem možnost s ním pracovat. Jenže jsem byla mladá a na něj moc netrpělivá. Prosto padlo rozhodnutí, že bude lepší, když ho bude jezdit v tréninku moje maminka. Ta ho dostala až na úroveň ST a T. Časem jsem na něm začala závodit opět já. Absolvovali jsme spolu několik úspěšných sezon, jenže pak přišlo mé zranění s jiným koněm. Já byla v nemocnici, zatímco moje maminka se dostávala zpět do zdravého života po překonání prvního karcinomu. Koník byl připraven na mistrovství, a tak jsem to vymyslely tak, že během tří měsíců jsme daly maminku a Pozora zpátky dohromady. Spolu pak vyrazili na mistrovství České republiky, které vyhráli. To bylo opravdu moc dojemné a neslzela jsem jen já,“ připomíná Karolína ve vysílání EquiRadia sportovní comeback její maminky. 

 

Ve sportovní kariéře Karolíny Žižkové přišlo ještě několik dalších koní, jako jsou například Night Cup, Kamír nebo Darwin. „Když jsem měla Darwina, tak jsem již trénovala ve Sportovním centru mládeže a už se to začalo spíš překlápět k té trenérské kariéře. Moc ráda vzpomínám na jedno z posledních mistrovství na Trojáku, kde moje svěřenkyně vyhrály kategorie od dětí po mladé jezdce a já to všechno završila vítězstvím v mé seniorské kategorii. Tenkrát jsme to všechny společně oslavily,“ dodává Karolína Žižková.

 

Foto: poskytla Karolína Žižková