Motivace nás jako hnací síla posouvá vpřed, pomáhá nám překonávat mnohé překážky, ale sami víme, že vrcholové jezdectví není jen o úspěších a slávě.
Mnoho lidí si myslí, že profesionální sportovci motivaci snadno získají a udrží si ji. Není to však tak jednoduché. Často se právě oni obracejí na odborníky, aby jim pomohli motivaci zvládnout, neboť čelí tak velkému tlaku, že je udržení motivace stojí příliš mnoho úsilí a energie.
Cesta k úspěchu bývá dlouhá a většinou není přímočará. Každý vrcholový sport je náročný časově i finančně, avšak u jezdectví to platí dvojnásob. Alfou a omegou duševního obzoru jezdců jsou koně. Často bývají jejich první i poslední bdělou myšlenkou a mnohdy se jim nich i zdává.
Pro některé jezdce je citový vztah a starost o jejich koně na úrovni starosti o rodinné příslušníky. Jako bychom pečovali o půltunové vysoce empatické, ale lehce autistické děti. Mnohdy se jim tak nevyhnou různá zranění a další limitující faktory. Právě zdravotní problémy jezdce i koně mohou vést i k vyhoření a ztrátě motivace do dalšího sportování.
Vnitřní a vnější motivace. Drtit ji může vlastní psychika
Co je největším protivníkem motivace? Naše vlastní psychika, jež odráží vše, co se kolem nás děje. Reakcí na vnější tlak, jemuž jsou jezdci vystaveni v průběhu závodní kariéry, jsou nálady a stavy, které ovlivňují sportovní přípravu a samotnou výkonnost.
Psychologové rozdělují motivaci na vnitřní a vnější. Vnější stimuly přicházejí z jezdcova okolí, kdy se v prvé řadě jedná o zájem rodičů, kteří se starají o zdraví a aktivní využití volného času svých dětí. U staršího školního věku a dospívající mládeže na motivaci mohou mít pozitivní vliv například slavné osobnosti ve sportu. Na druhou stranu nesmíme zapomenout na vliv kamarádů a vrstevníků, jejichž názory a postoje jsou pro mladé jezdce často rozhodující. Mohou mít i vysoce demotivační účinek. Proto je časté, že mnoho nadějných mladých jezdců končí s jezděním právě v období puberty pod vlivem svých vrstevníků.
Do vnitřní motivace patří přirozená touha po dosažení určitých cílů a snaha po poznání něčeho nového. Jezdec má většinou přirozenou potřebu ostatním ukázat, co dokáže vlastními silami, a čeho je se svým koněm schopen. Zvyšování vnitřní motivace v jezdectví lze nejlépe dosáhnout stanovením vlastních cílů spolu s průběžným hodnocením pokroku trenérem.
Proto je velice důležité udržovat zejména vnitřní motivaci. Je potřeba neustále hledat další stimuly, které udrží motivaci v pohotovosti. Každého pohánějí i vnější stimuly, jako jsou úspěch, sláva, peníze. Z dlouhodobého hlediska se psychologové shodují, že pro maximální výkony je důležitější vnitřní motivace. Bez ní není úspěchu, slávy ani peněz. Když se podaří zažehnout vnitřní sílu naplno, neexistuje nic, co by mohlo bránit v cestě do stanoveného do cíle!
Na co by se jezdec měl soustředit při posilování motivace
1. Zaměřte se na faktory, které můžete ovládat
Vyhráli jste, protože dostatečně trénujete a byli jste na soutěž připraveni, zároveň udržujete svého koně v kondici se špičkovou veterinární péčí a dobrou výživou. Také vytváříte výkonnostní strategie založené na vašich silných stránkách. V neposlední řadě čelíte svým slabinám a realizujete dlouhodobá řešení, jak je překonat.
2. Opřete se o vlastní kompetence
Jezdci, kteří nevěří, že jsou kompetentní, často používají improvizační strategie k řešení problémů. Při prvním náznaku potíží ochabují a vyhýbají se výzvám. Mají sklon ustupovat stresu, raději to vzdávají, než aby pokračovali dál. Proč se obtěžovat prací na řešení problému, když máte pocit, že nemáte schopnost jej vyřešit? Jezdci, kteří jsou přesvědčeni, že jsou schopní, pokračují ještě dlouho poté, co ostatní zastaví. Věří, že mohou dosáhnout cíle, a proto k problémům přistupují jako k pobídkám. A právě to je ta správná motivace. Tento způsob myšlení vyžaduje přístup, o němž se zmiňoval Winston Churchill, když řekl: „Úspěch je chůze od neúspěchu k neúspěchu bez ztráty nadšení.“
3. Nastavte náročné, ale dosažitelné cíle
Dobrý trenér vybírá úkoly těsně nad jezdcovu úroveň tak, aby se smysluplný úspěch zažíval často. Malé každodenní úspěchy jsou více motivující než velká výhra. Triumfy jsou radostné, ale nestávají se dost často. Jsou totiž příliš daleko od sebe, než aby si je člověk pamatoval poté, co zář pohasne. Při stanovování cílů zvažte možné překážky, které vám budou bránit. Naplánujte si je předem. Jaké má váš kůň slabiny? Jaké jsou ty vaše? Plánování vám pomůže vyrovnat se s nezdary tak, jak se objeví, a to dělají vždy.
4. Buďte pozitivní, když mluvíte sami k sobě
Vnitřní řeč má silný vliv na vaši motivaci. Když mluvíte sám se sebou, neuronová spojení jsou stimulována stejně, jako když vám ta slova řekne někdo jiný. Posilujte myšlenky důvěry, sebevědomí a radosti, nikoliv únavy, pochybností či sebeobviňování. Tichá slova ve formě krátkých otázek či výzev jsou inspirativnější než tichá slova ve formě vět. Nemyslete negativně. Místo toho se vesele podělte o svůj úspěch s lidmi, kteří jej ocení, a radujte se z něj tak často, jak to jen jde. Snažte se posílit víru ve vlastní schopnosti.
5. Poučte se z úspěchů druhých
Můžete také posílit vnitřní motivaci pozorováním vrstevníků dosahujících podobných cílů jako vy. Skupinové lekce nabízejí vynikající šance pozorovat protějšky, kteří se také snaží plnit své cíle. Pomůže, když vidíte, že v tom nejste sami.
6. Přijměte zodpovědnost za úspěch i neúspěch
Jedním ze způsobů povzbuzení motivace je přijmutí pocitu, že dobré výsledky jsou po zásluze. Například, když se vám podaří přimět nervózního koně, aby přešel přes pro něj nepříjemnou překážku, uvědomte si, že jste udělali něco, čím jste toho dosáhli. Nestalo se to proto, že by si to přál, nebo, že bychom měli štěstí, případně že si to kůň náhle rozmyslel. Stalo se to kvůli vám. Pokud se něco nedaří, ukončete práci tím, co vám i koni jde dobře. Potěšte se tím. Vzpomeňte si na dobu, kdy ani tento cvik ještě nešel snadno. A když se na to budete dívat tímto způsobem, vaše vnitřní motivace vzroste.
Jak jezdce může nejlépe motivovat jezdce jeho okolí
V první řadě je vždy důležité kladné povzbuzení, které každému z nás zabere jen několik sekund, ale účinek nevymizí z vědomí jezdce po několik hodin. Jakmile vidíme, že chování jezdce, či koně doznalo žádané změny, nesmíme to přejít bez povšimnutí. Své uznání vyslovme vícekrát, aby se jeho účinnost zakořenila. Nejlepší způsob, jak jezdce motivovat a pomoci mu k úspěchu, je poukázaní, že již něčeho dosáhl, že nám to neuniklo, a že si jeho výkon uvědomujeme.
Špičkový parkurový jezdec Éric Navet radí: „Zaměřte se na radost!“ Když na jezdeckých hrách ve Švédsku zvítězil, byl přesvědčený, že se tak stalo, protože se na závod těšil. Necítil žádný tlak, ale radost. Před startem doporučoval v sobě probudit pozitivní emoce. Ráno před závody by si podle Naveta měl každý jezdec říct hlavní tři body s dovednostmi, které chce v závodů využít, a ty si opakovat. „Parkur projedu rychle, protože můj kůň je obratný a já se správně v parkuru rozhoduji o zvolení optimální dráhy.“ Také radí, aby byl jezdec připraven přijmout jakýkoliv výsledek. Kůň neví, jak je daný závod důležitý či nikoliv. Koně jsou ovšem velmi citliví na to, že jezdec začne být nervózní, chová se jinak a podobně. „Pokud jde jezdec do arény v rovnováze a klidný, může předvést ten nejlepší možný výsledek,“ dodává.
Doporučení je tedy jasné. Určete si faktory, nad kterými máte kontrolu. Stanovte si mírné cíle, které umožňují malá, ale častá vítězství. Posilujte se vnitřní řečí, která je pozitivní a užitečná. Odmítněte se vzdát úplně, ale naučte se, kdy změnit taktiku. Zavolejte na pomoc trenéra nebo dejte koni pauzu a zkuste to zítra znovu. Zaměřte se spíše na osobní mistrovství než na společenské srovnávání. To, jak ostatní jezdí, není tak důležité. Důležitý, respektive důležitá jste vy, váš kůň a to, jaký máte pocit ze svého ježdění.
Ilustrační foto: FEI/Libby Law Photography
Zdroje: Václav Hošek (Motivace sportovního tréninku), Miroslav Vaněk, Václav Hošek, František Man (Formování výkonové motivace)
