"Guiron Vilín mě přenesl přes mé první seniorské mistrovství republiky i přes první finále Zlaté podkovy," říká o svém životním koni Kristýna Vávrová. S Vildou se na podzim roku 2020 rozloučila a aktuálně se věnuje mladším koním.

 

Vzpomenete si na vaše první setkání s Guironem Vilínem?

 

Jako dvouletého ho můj taťka přivezl k nám do stáje výměnou za mou poničku, na které jsem se tenkrát učila jezdit. Pamatuji si jen, že byl vysoký a kostnatý, a táta v něm už tenkrát viděl obrovský potenciál.

 

Obsedala jste si ho sama?

 

Obsedal se u nás, ale tuším, že jako první na něm seděl právě můj táta, který ho i zpočátku jezdil.

 

Jaké byly jeho začátky pod sedlem?

 

Začátky byly dost nejisté, všeho se strašně bál. A to jak na jízdárně, tak v terénu. Dodnes si pamatuji, jak pro něj byl problém v pěti letech překonat křížkový parkur. Kolikrát jsem si říkala, že přeci takový kůň nikdy nemůže běhat military.

 

Je tedy hodně senzitivní? Můžete popsat jeho povahu? Měnilo se to s věkem?

 

Ano, je velice citlivý. Věkem začal být klidnější a vyrovnanější, k čemu si bohužel kladný vztah ani věkem nezískal, byla práce. Jakmile se měl začít jen o trochu víc dřít, nebo ucítil únavu, tak nastal problém. Proto u něj byla vždy zásadní dobrá kondice a jeho psychická pohoda.

 

Kterých společných úspěchů si vážíte nejvíce?

 

Určitě vítězství ve finále Zlaté podkovy 2020, a pak také účasti na mezinárodních závodech, to pro nás byla vždy obrovská zkušenost.

 

Kde je Vilda nyní?

 

S Vildou jsem se loni na podzim rozloučila. Nyní dělá radost své nové majitelce v Rakousku a já mám prostor pro mé mladší koně, kteří už vyhlíží začátek sezony.

 

Na jakých koních vás tedy letos uvidíme?

 

Pro letošek mám v plánu startovat s desetiletým Gilbertem a sedmiletým Condorem.

 

Foto se svolením Kristýny Vávrové