Od chvíle, co čtyřletý hnědák Daryz minulou neděli obhájil loňský triumf v pařížské Ceně vítězného oblouku, se experti a fanoušci přou o to, zda si již zaslouží být srovnáván s legendami dostihové historie. Syn velkého Sea The Stars se každopádně stal prvním hřebcem od Alleged na konci sedmdesátých let, jemuž se podařilo vyhrát dva po sobě jdoucí ročníky nejbohatšího evropského rovinového dostihu.
Zeleno-červené barvy Aga Khan Studs ovládly vrchol sezony v Longchamp již podeváté od roku 1948. Že tradiční chovatelské impérium vzkvétá i v době, kdy počet narozených plnokrevných hříbat ve světě klesl za posledních dvacet let o 36 procent, zaznělo na začátku tohoto týdne i na 60. Mezinárodní konferenci dostihových autorit (IFHA) v Paříži.
„Jsme z Daryze v našem týmu po minulé neděli naprosto unešeni. Tento hřebec zosobňuje to, co jako chovatelé děláme. Víte, snažíme se uchovat genetickou diverzitu našich rodin a koně jako Daryz nebo Calandagan nejspíš nejsou tím, o co každý dnešní chovatel usiluje. Nejsou to módní původy, ale důležité. Je nezbytné zachovat rozmanitost naší genové základny. Zrovna jsem se zamýšlela nad tím, kolik paternitních linií se ztratilo jen za mého života, a napadají mě nejméně čtyři z nich, které jsme nedokázali zachránit,“ řekla princezna Zahra Aga Khan ve svém pondělním projevu na konferenci.
Dostih jen jako vrchol hlubší snahy
Nejnovější Daryzův úspěch označila za výsledek práce stovek lidí: „Na životě jednoho koně, jeho pohodě a péči o něj se doslova podílely stovky lidí a pomáhaly mu od chvíle, kdy byl hříbětem, až do okamžiku, kdy byl Daryz včera tam, kde byl. Myslím si, že právě to bychom měli mít stále na paměti: lidi, které není vidět, lidi, kteří nejsou na závodišti, lidi pracující v zákulisí, aby se našim zvířatům dařilo dobře a byla spokojená.“
Jedna z největších osobností evropského plnokrevného chovu se ve svém projevu vymezila vůči klišé a předsudkům, které si s dostihy spojuje širší veřejnost.
„Když se řekne dostihy, lidé vidí klobouky a velké róby, ale to není podstata toho, co děláme. Ve skutečnosti udržujeme při životě odvětví, které je ve své podstatě součástí venkovského zemědělství. Poskytujeme pracovní místa na venkově – pracovní místa na plný úvazek. Nabízíme lidem profesní dráhu a něco, co dnes není zrovna populární volbou. Práce v hřebčíně nebo ve stáji je poměrně náročná a úmorná, člověk vstává i v únoru v pět hodin ráno. Je to ale odvětví, které pomáhá zachovávat náš venkov. Pečujeme o půdu, pečujeme o zvířata a zvířata jsou středobodem všeho, co děláme. A potom přijde vrchol – ty tři minuty, které včera všichni viděli. Ale samotný dostih není podstatou toho, co děláme. Tou je udržet lidi zapojené do tohoto odvětví a zachovat venkovské podniky a činnosti, které představuje. Myslím si proto, že je důležité napravovat mylné představy o dostizích,“ konstatovala.
Dostihová scéna se podle Zahry Aga Khan stále nezvládá dostatečně prodávat laické veřejnosti. S tím souvisí i přetrvávající roztříštěnost pravidel a dostihových řádů napříč jednotlivými zeměmi.
„Ty rozdíly se týkají medikace, pravidel ježdění, omezení bičíků i toho, co ještě představuje přijatelný způsob vedení koně v dostihu a co už ne. Rozdíly jsou natolik velké, že když pošlete koně běhat do jiné země, nejste si úplně jistí, s čím se tam například z hlediska medikace setkáte. Myslím si, že by bylo opravdu dobré pokusit se dospět k harmonizovanému systému napříč zeměmi a oblastmi, kde se koně chovají a kde běhají. Neměla by to být žádná raketová věda, nemělo by být tak obtížné toho dosáhnout. Všichni se ale musí shodnout na tom, co je přijatelné pravidlo a co už je nepřiměřené nebo problematické,“ vyzvala Zahra Aga Khan delegáty konference IFHA.
Otevřít klub zasvěcených novým zájemcům
Navzdory permanentním krizím, kterým celé odvětví v současné době čelí, ocenila rozmach velkých mítinků a festivalů, které dokáží oslovit širší veřejnost. Na straně dostihového sportu však spatřuje velké rezervy ve srozumitelnosti a schopnosti přiblížit se novému publiku.
„Včera jsem strávila dobrou hodinu tím, že jsem jednomu kamarádovi svého syna vysvětlovala, jak se čte dostihový program. A říkala jsem si: ‚Tohle je absurdní. Opravdu absurdní.‘ Je to natolik nesrozumitelné, že pokud jdete na dostihy poprvé nebo si třeba chcete vsadit – já nesázím, ale jiní ano –, je téměř nemožné se v tom vyznat, pokud vedle sebe nemáte zkušeného průvodce, který vám postupně vysvětlí: tohle byl otec, tohle byla matka, tady se kůň narodil,“ zmínila jeden z příkladů.
Možným řešením by podle Zahry Aga Khan mohly být současné technologie. „V dnešní době by přece mělo být možné jednoduše naskenovat QR kód a získat veškeré informace o koni. A potom už je na vás, kolik informací chcete lidem nabídnout. Ale přijít na závodiště, dostat do ruky program, kterému nerozumíte, a být konfrontován se spoustou technických údajů, které jsou pro začínajícího návštěvníka prakticky neproniknutelné – to je něco, co bychom v dnešní době měli být schopni změnit.“
Tuto problematiku považuje za klíčový předpoklad budoucnosti celého oboru. „Pokud nám záleží na našich koních a na našich dostizích, musíme naše odvětví otevřít mladším lidem, kteří nemají potřebné znalosti z domova. Jsem si jistá, že stejně jako mnozí z vás jsem vyrůstala tak, že jsem koňmi doslova žila a dýchala. Jenže ne každý má takové zázemí. A pokud dostihy neuděláme pro mladé lidi mnohem přitažlivější, myslím, že mladší generace ztratíme,“ varovala.
Zároveň si je vědoma, že je to běh na dlouhou trať. „V případě mé rodiny trvá tato práce už 104 let, jsem už čtvrtá generace. A měla jsem velké štěstí v tom, že všechno už bylo vybudováno: můj pradědeček, můj dědeček, můj otec – to všechno už tu bylo. Ale udržet to při životě, zachovat rozmanitost, zachovat ambice a udržet naše rodiny koní zdravé a v dobrém stavu – to je pro mě nejdůležitější. A doufám, že všichni dokážeme spolupracovat na tom, aby z toho vznikl rozumně fungující celek,“ uzavřela Zahra Aga Khan.
