Vítězství v Napajedlích narozeného Naughty Petera v letošním Českém derby bylo morální vzpruhou pro všechny, kdo v posledních měsících usilují o záchranu nejúspěšnějšího tuzemského plnokrevného hřebčína. Hřebcův majitel a chovatel Marian Ziburske, jehož skupina Westminster sponzoruje nejen derby v Praze a Varšavě, ale také grupu 1 Velkou cenu Berlína, nyní poprvé veřejně vyjádřil zájem podílet se jako potenciální investor na obnovení hřebčína.
Stejně jako řada domácích pozorovatelů věří, že pravomocné prohlášení napajedelského areálu kulturní památkou bude důležitým impulsem pro další vývoj situace a že by mohlo otevřít možnosti jednání s vedením majitelské společnosti Sygnum o dalším osudu hřebčína a jeho areálu.
"Upřímně doufám, že současní majitelé budou v takovém případě uvažovat o přehodnocení svého dosavadního postoje. Pokud mají mít Napajedla budoucnost v oblasti chovu anglického plnokrevníka, je třeba, aby došlo ke stanovení realistické ceny. Majitelé mají samozřejmě právo si určit podmínky a využít svého majetku dle existujících možností, to je třeba respektovat. Stejně tak je ale jasné, že nikdo tady, v Německu ani Irsku nemůže koupit hřebčín tím způsobem, že za něj zaplatí cenu komerčního stavebního pozemku," řekl Ziburske v rozhovoru pro server Jezdci.cz.
"Ve prospěch záchrany hřebčína Napajedla se v petiční akci posbíralo neuvěřitelné množství podpisů. To je velký závazek od veřejnosti, teď je potřeba něco reálně udělat. Jsem ochoten do Napajedel investovat a věřím, že se najdou dva tři, možná i čtyři nebo pět dalších zájemců. Následně může dojít k rozhovorům, kdy nám majitelé sdělí cenu, nebo ji nabídneme my jim. Je nutné vstoupit do dialogu, abychom zjistili, zda je šance na dobrý výsledek nebo ne. Přinejmenším to zkusit," konstatuje německý realitní podnikatel působící v Polsku.
Klíčovým faktorem budoucích jednání bude podle něj právě požadovaná cena. Pokud by došlo ke shodě, umí si největší současný dostihový investor ve střední Evropě představit, že by hřebčín převzal nebo se výrazně podílel na jeho budoucím fungování.
"V takovém případě by bylo mou ambicí vybudovat v Napajedlích hřebčín s prémiovou pozicí ve střední Evropě. Věřím v místo i kvalitní lidi, které tam máme. To v malém měřítku ukázal i příklad Naughty Petera. Jeho otec nepatřil mezi nejdražší plemeníky a matka nebyla naší nejlepší chovnou klisnou, v této sféře máme samozřejmě ještě úplně jiné možnosti. Umím si představit, že by v Napajedlích připouštěli tři čtyři vítězové grupy 1 na různých distancích. S podporou několika velkých majitelů tam pak může stát šedesát kvalitních chovných klisen, s nimiž se dá něco dokázat a ukázat kritikům, že se v Napajedlích mohou rodit blacktype koně," nastiňuje svou představu.
Záchrana jedině přes společné úsilí
Samotný Ziburske nadále zamýšlí ponechat si svá hříbata pro vlastní stáj, ale ideu moravského hřebčína, jehož odchovanci budou prodejní a konkurenceschopní i na západ od našich hranic, nepovažuje za vzdušné zámky.
"Pokud jde o prodej ročků, v této oblasti je velmi důležité posunout na úplně jinou úroveň marketing. Nebýt vnímán jako levný, nýbrž prémiový prodejce a jasně to signalizovat. Vezměte si Škodovku, to bylo v roce 1989 z pohledu západních zákazníků laciné auto, mezitím už hraje ve vyšší kategorii. Takovou změnu image nezvládnete za tři měsíce, na tom je třeba pracovat dlouho. Mít koně s kvalitními původy, dobře prezentované lidmi, který mluví cizími jazyky a umí zanechat dobrý dojem. V této oblasti mám myslím hodně zkušeností a samozřejmě také kapitál," míní.
Zatímco současný majitel Sygnum a.s. hřebčín loni rozpustil s tím, že provozovat plnokrevný chov na kvalitní úrovni je v českých podmínkách nemožné, Ziburske má odlišný názor. Přiznává však, že nastavení správného kurzu vyžaduje širokou spolupráci.
"Pokud chcete dosáhnout tak velkého cíle, díky němuž vzniknou pracovní místa a obraty, musejí se na tom podílet všichni. Zaprvé majitelé hřebčína, u nichž si všichni přejeme, aby přehodnotili své postoje. Dále jsou to politici, kterých je třeba se ptát na přesné podmínky užívání budov a areálu v památkovém režimu. A pak jde samozřejmě o praktický podíl na modernizaci takovýchto tradičních areálů, které jsou památkově chráněné. Příklady ze zahraničí existují. Například na berlínském závodišti Hoppegarten by tamní majitel Gerhard Schöningh nikdy nemohl sám o sobě vynaložit 15 milionů eur na rekonstrukci tamních památkově chráněných tribun, protože to není investice do nákupního centra nebo developerského projektu, co by posléze generovala velké příjmy. V případě hřebčína nemůžete po českých majitelích klisen chtít nájem 1500 eur jen proto, že jste nákladně zrekonstruovali stáje. V Napajedlích se v tomto směru mnoho let nic nedělalo a nebude snadné to manko dohnat. Myslím si však, že pokud budou mít všichni stejný cíl, dá se toho dosáhnout s českými majiteli, s dobrými českými zaměstnanci a s podporou zdejší politiky. Pak může vzniknout něco opravdu velkého," podotýká Ziburske.
Věří, že v oblasti kvalitního ustájení chovných kobyl a odchovu plnokrevných hříbat momentálně existuje velká poptávka jak v Česku, tak Polsku a dalších zemích regionu. V případě trhu s ročky je nutné tento prostor nejprve nově vybudovat.
"Jsou tady majitelé, kteří jsou schopní a ochotní kupovat ročky za 40, 60 nebo 80 tisíc eur, ale ne v Česku. Aby se to změnilo, musí svůj pohled přehodnotit obě strany. Současní majitelé hřebčína musí uznat své vlastní chyby z minulosti, kdy leckdy nabízeli ročky, o které reálně nebyl zájem a nebyli mezinárodně konkurenceschopní. Zároveň je ale nutné se vzdát i toho tradičního způsobu myšlení, že český produkt musí být ze zásady horší a méně hodnotný než ten zahraniční. Za stejného koně z Německa lidé zaplatí klidně 20 tisíc eur, zatímco za českého jen kvůli jeho původu pět tisíc. To pak brzy přestává chovatele bavit. Je důležité spolu mluvit, udržovat dialog. Myslím, že je na to vhodná doba a jsou tu potenciální investoři, k nimž se počítám. Ti musí jít příkladem - nejprve odchovat kvalitní koně, ukázat to na dráze a teprve pak se podaří neochotu kupců zlomit,” uzavírá Ziburske.
