reklama 11B

Žokej, který se ohlédl a viděl prázdnou rovinku. Vzpomínka na Rona Turcotta

ikonka

Ron Turcotte, který minulý týden odešel ve věku 84 let, se stal nesmrtelným díky partnerství s nedostižným Secretariatem. Začínal jako dřevorubec, než se náhodou dostal ke koním. Nezlomil ho ani těžký pád, po němž zůstal upoután na vozík.
26.08.2025 06:00  |  Autor: Martin Cáp  |  Foto: Jezdci.cz  | 
VIDEO
| FANCLUB  |  APLIKACE  |  Komentáře
reklama 12C

Ta scéna z 9. června 1973 je zachycena na dobovém televizním záznamu i na ikonické fotografii, později byla ztvárněna také na filmovém plátně. Každý pravověrný dostihový příznivec ji minimálně jednou viděl – a přesto zůstává ve svém jádru neuvěřitelná, ba až absurdní.

Ryzák Secretariat letí cílovou rovinou Belmont Stakes s náskokem nesčetných délek, po dlouho proklamovaném tvrdém souboji o trojkorunu není ani památky. Hřebcův žokej Ron Turcotte zůstává na rozdíl od bouřícího i zaskočeného publika klidný a soustředěný. Jen se ohlédne přes rameno, jako by se krátce ujistil, že nikdo další v tomto dostihu už neexistuje.

Secretariat, který se o pár týdnů dříve stal prvním vítězem v historii Kentucky Derby pod hranicí dvou minut, dominoval v Belmont Parku o nevídaných 31 délek, a přesto zaběhl míli a půl v čase 2:24. „Pořád mi naskakuje husí kůže, když ten dostih vidím,“ přiznal Turcotte po letech. „Byl jsem tehdy nejspíš nejklidnějším člověkem na závodišti, protože jsem věděl, co mám pod sebou…“

Rodák z kanadského Drummondu v Novém Brunšviku tehdy stanul na absolutním vrcholu žokejské kariéry, která však obsahovala množství dalších úspěchů a poct. Když minulý pátek ve věku 84 let zemřel, odešel v něm poslední člen Secretariatova týmu. Trenér Lucien Laurin zemřel v roce 2000, majitelka Penny Chenery v roce 2017 a nežijí už ani ošetřovatel Eddie Sweat, pracovní jezdci Charlie Davis, Jimmy Gaffney a kronikář hřebcova života William Nack.

Z dřevorubce žokejem

Ronald Joseph „Ron“ Turcotte se narodil 22. července 1941 jako jedno z dvanácti dětí v chudé francouzsko-kanadské rodině. Školu musel opustit už ve čtrnácti letech a pomáhat svému otci jako dřevorubec, aby rodina měla co jíst. Ačkoli měřil jen 157 centimetrů, ve statném chlapci zoceleném tvrdou prací v lese by tehdy nikdo nehledal budoucího slavného žokeje.

Ke koním se dostal víceméně náhodou. V osmnácti odešel do Toronta za prací a ocitl se ve slavné Windfields Farm kanadského magnáta E. P. Taylora, kde začínal jako ošetřovatel a vodič. Postupně se stal pracovním jezdcem a poté, co silou vůle shodil potřebné kilogramy, zkusil štěstí jako žokej. První vítězství získal v roce 1962 na ontarijském závodišti Fort Erie a díky velké houževnatosti se brzy prosadil. Ještě ve stejném roce se stal nejúspěšnějším žokejem na dráze Woodbine.

Byl to právě on, kdo jako první dovedl k vítězství dvouletého Northern Dancera, pozdějšího vítěze Kentucky Derby a především klíčového plemeníka druhé poloviny 20. století. Na scénu vstoupil jezdec, který se měl brzy prosadit i ve Spojených státech.

Partnerství s Meadow Stable

Do širšího povědomí Turcotte vstoupil v polovině šedesátých let. Jeho průlomovým úspěchem se v roce 1965 stalo Preakness Stakes, druhý díl americké trojkoruny, který vyhrál v sedle skvělého hřebce Tom Rolfe. Následně se přesunul do USA natrvalo a spolupracoval s předními trenéry na obou stranách hranice.

Už tehdy proslul vynikajícím odhadem tempa. „Dobrý žokej musí mít v hlavě časomíru,“ říkával. Jeho další silnou stránkou byla psychická odolnost a v neposlední řadě také osobní integrita. Když v jednom ze soudních procesů po sázkařských skandálech v roce 1980 vypovídal jeden z obžalovaných, označil Turcotta za „žokeje, kterého nešlo podplatit“.

Klíčovým mezníkem bylo setkání s erudovaným trenérem Lucienem Laurinem. Společně položili základ k největším úspěchům stáje Meadow Stable v majetku Penny Chenery. V roce 1972 ovládli dvě ze tří částí trojkoruny – Kentucky Derby a Belmont Stakes – s temperamentním hnědákem Riva Ridge. Turcotte s ním ukázal, že si dokáže poradit i ve chvíli, kdy dostih nejde podle plánu, a že dokáže improvizovat.

O rok později vešel do dostihových dějin Secretariat, který získal americkou trojkorunu jako první kůň od dob Citationa v roce 1948. Všechny tři díly ovládl v rekordních časech a nevídaným stylem. Turcotte se zase stal prvním žokejem od roku 1902, jenž dokázal vyhrát Kentucky Derby ve dvou po sobě jdoucích letech. V obou těchto sezonách navíc nasbíral nejvíce stakes vítězství v Severní Americe. Secretariata jel v osmnácti z jeho jednadvaceti startů a čtrnáctkrát s ním zvítězil.

Celkem během osmnácti sezon triumfoval ve 3032 dostizích a kromě už zmíněných hvězd jezdil také další špičkové koně, jako byli Damascus, Dahlia, Arts and Letters, Dark Mirage či Fort Marcy. Už v roce 1974 byl vyznamenán Řádem Kanady a stal se sportovní ikonou své země. Uvedli ho do dostihové síně slávy v Kanadě i v USA, na sklonku života o něm vznikl celovečerní dokumentární film a v jeho rodném Grand Falls mu vztyčili sochu v životní velikosti.

Ikona a symbol

Pouhých pět let po dobytí trojkoruny se Secretariatem postihla Rona Turcotta tragédie. 13. července 1978 v Belmont Parku klopýtl jeho kůň krátce po startu a katapultoval ho ze sedla. Turcotte utrpěl těžké zranění páteře, při němž došlo k přerušení míchy. Navzdory veškeré snaze lékařů zůstal v 36 letech ochrnutý od pasu dolů a musel nejen ukončit kariéru, ale i přehodnotit celý život.

Mnozí by se na jeho místě stáhli do ústraní, ale Turcotte projevil obdivuhodnou sílu a odhodlání poprat se s osudem. Předsevzal si, že i na vozíku bude nadále žít naplno. Vrátil se domů do Nového Brunšviku, kde v Grand Falls/Drummondu spolu s manželkou Gaëtane vychoval čtyři dcery. A hlavně se stal oporou pro ostatní. Aktivně se zapojil do činnosti Permanently Disabled Jockeys Fund a po desítky let pomáhal kolegům, kteří utrpěli podobná zranění.

Až do vysokého věku zůstával veřejně činný. Ve svých charitativních aktivitách pokračoval i poté, co si v březnu 2015 při vážné autonehodě zlomil obě nohy.

Jeho příběh, pokora a vitalita inspirovaly. Nikdy se nestal zatrpklým, naopak zůstával laskavý a vstřícný k početným fanouškům, kteří od něj znovu a znovu chtěli slyšet historky a vzpomínky na Secretariata. Svým osobním příkladem ukazoval, že skutečná velikost člověka nespočívá jen ve vítězstvích, ale i v tom, jak se dokáže postavit k ranám osudu a porážkám.

Zdroje: National Museum of Racing and Hall of Fame (racingmuseum.org), ESPN.com, America’s Best Racing, Paulick Report, Secretariat.com, canadiansportscene.com, Washington Post, Wikipedia.org, Globe and Mail, CBS News.

reklama 13B

NEJNOVĚJŠÍ
NEPŘEHLÉDNĚTE