„Na začátku si prostě musíte sednout na půjčeného koně. Když už ale nějaký čas jezdíte, zjistíte, že půjčovat si neustále koně je jako nahrazovat osobní přátelství návštěvami nočního baru. Chcete koně (stejně jako člověka, přítele, kamaráda, partnera) jen pro sebe, ne si ho jen půjčovat. Stojíte o vztah s ním,“ píše ve svém příspěvku do časopisu Koně a lidé Jiří Spurný.
Kůň není člověk a jeho vztah k člověku nelze srovnat s jiným zvířetem, který má k člověku blízko. Pes na vás buď štěká (neznalost, obava, nedůvěra, antipatie) nebo se lísá, chce pohladit (sympatie). Je s vámi „hned hotov“, dělá si rychle názor, třeba si ho později upraví.
Kůň ne. Chová se napřed, jako by vás tu nebylo. Pase se, nevěnuje vám pozornost, nereaguje, jste-li u něho či nikoliv. Teprve později – někdy za den, za měsíc nebo až za půl roku – zjistíte, že kůň vás pozorně vnímá, že vás pozoruje a vyhodnocuje. Má samozřejmě svá kritéria, jiná než člověk a lidé mezi sebou, ale má kritéria, která vedou ke stejnému finálnímu úsudku: jste přítel, kamarád? Hodíte se do jeho stáda? Jste společensky „nad“ ním nebo „pod“ ním? Je na vás spolehnutí? Co je to za člověka, co vstoupil koni do života?
„Kůň si celou dobu vztah k vám buduje, vytváří a upravuje podle vašeho chování. A současně vychovává on vás. Musíte pochopit principy jeho chování a přizpůsobit se, abyste si rozuměli. I on se přizpůsobuje a poslouchá vás, i když má dost síly na to, aby nemusel. Také postavení ve stádě koní je dané, každý den se koně řadí za sebou stejně (od alfa samce až po otloukánka), ale postavení se časem mění podle okolností (někteří mladí dospívají a sílí, jiní stárnou a o své postavení tolik nebojují atd.). Člověk si dokáže své postavení vůči koni upevnit anebo také jeho respekt a důvěru ztratit,“ píše dále Jiří Spurný.
Právě osobní vztah mezi koněm a člověkem, ona určitá intimita mezi dvěma bytostmi, to je to, co mnohé láká k tomu, aby si pořídili koně vlastního. Není to ale přece jenom luxus? „Je a není. Podívejte se, kolik peněz utratí lidé, které znáte, za věci, které ke svému životu nepotřebují. Koupíte-li koně a myslíte to s ním ‚vážně‘, tedy chcete-li se mu věnovat, dávat mu péči, svůj čas (a to je váš život), přizpůsobit životní styl, tedy potom zjistíte, že kůň vám to vrací. V jistém smyslu vám i ušetří peníze, které byste jinak utratili, nebýt toho, že vás zaměstnal vlastní kůň,“ vysvětluje autor článku v časopisu Koně a lidé.
Každý by si však měl uvědomit, že pořizovací cena koně je jen základ. Důležité je mít peníze nejen na jeho koupi, ale i na jeho život, na jeho využití. A nelze opomenout, že majitel musí mít na koně také svůj vlastní čas, který také něco stojí.
Zajištění životních potřeb koně ve vašem vlastnictví finančně znamená kromě jiného ustájení, tedy box pro koně anebo pastevní ustájení s trvalou ošetřovatelskou péčí o koně. Dále zajištění krmení (není-li zajištěno v ceně ustájení), doplňky stravy, vitamíny. V neposlední řadě pak běžná veterinární péče (úpravy chrupu, očkování, odčervení, občasná kontrola pohybového aparátu fyzioterapeutem) a mimořádná péče v případě zranění, nemoci atd. Nutností je i pravidelná péče o kopyta (kování, strouhání kopyt). Opomenout nelze ani další obvyklé náklady na pojištění koně (podle nutnosti a způsobu chovu a provozu – jednak pojištění ze zodpovědnosti za koně, tedy co kůň provede za škodu jiné osobě, a jednak pojištění vlastní, když se pojištěnému koni něco stane), dále trénink koně a potřeby pro chov koně, tedy deky odpocovací a zimní, chrániče nohou, čistící potřeby pro koně.
Neodradilo vás to ještě? Pořád ještě chcete svého koně? Pak tedy přichází to nejtěžší, jakého koně si pořídit a také jak si ho pořídit. I o tom píše Jiří Spurný ve zmiňovaném článku v únorovém časopisu Koně a lidé.
Foto: Zuzana Tillerová
Zdroj: časopis Koně a lidé (se souhlasem vydavatele)
