Milan Hosnedl nejprve začínal s inseminací krav, ke koním se dostal až později. Nyní jezdí inseminovat klisny od Prahy až k německým hranicím. Vždy ho pobaví majitelky klisen, které se ho po inseminaci ptají, jaký režim mají jejich klisny dodržovat.

 

Jak jste se k inseminaci koní dostal?

Já jsem vždycky chtěl pracovat se zvířaty. Podle toho jsem si vybíral už střední školu, což byla veterinární škola. V roce 1989 jsem nastoupil ke státnímu plemenářskému podniku, kde jsem začínal s inseminací krav. Postupně mě známí přemluvili, abych zkusil i inseminaci koní. U těch jsem pak zůstal a teď už to bude skoro třicet let, co tuto práci vykonávám. Když jsem s inseminací koní začínal, absolvoval jsem kurz v Mněticích u pana Müllera.

 

Jak probíhaly vaše začátky?

Začátky byly velmi náročné, neboť se odehrávaly v době, kdy ještě u nás nebyl k dispozici ultrazvuk. Do té doby byla inseminace spíše pokus-omyl. Klisny se musely vyšetřovat pouze pohmatem, tedy palpačně. Ale to bylo nejen velmi obtížné, ale hlavně u nás nebylo moc lidí, kteří by to opravdu dobře uměli. A nebyli ani tací, kteří by to ostatní naučili. A taky ne každá kobyla se takto dá dobře vyšetřit. S příchodem ultrazvuku se všechno hodně zjednodušilo. Ale samozřejmě se nejedná o ultrazvuk, jak ho známe dnes. Musel být zapojený do elektriky, takže jsme všude museli tahat kabel. Jenže ne ve všech stájích byla elektrika… V dnešní době je celkové vyšetření mnohem jednodušší.

 

Jaká je tedy pravděpodobnost úspěchu březí klisny?

Já si žádné statistiky nevedu, dokonce ani nedokážu odhadnout, kolik ročně zapustím klisen. Ale ono když je klisna zdravá, hřebec má sperma v pořádku a podaří se dobře načasovat inseminaci, není důvod, aby klisna nezabřezla. 

 

Když vám někdo zavolá, že chce nainseminovat klisnu, jaký potom následuje postup?

Tak v prvé řadě se zeptám na základní informace o klisně, a jestli majitel pozná, že je jeho klisna v říji. Následně přijedu klisnu vyšetřit a podle toho si domluvíme další návštěvu. Nejlepší je, pokud se mi podaří přijet do začátku říje a už přímo hlídat ovulaci. Já třeba poznám, když je už klisna po říji. Normální cyklus je u klisny jednadvacet dní. To se potom s majitelem dohodneme, že přijedu třeba za patnáct, šestnáct dní a musíme si pohlídat říji následující. Když je pak klisna na začátku říje a už máme přibližný termín zapuštění, majitel si objedná sperma. Samozřejmě každá klisna je jiná a každé to trvá jinak dlouho, takže mě v tu dobu nastává krušné období, kdy klisnu musím často kontrolovat, kdy je ten vhodný čas. V dnešní době si ale můžeme pomoci i hormonálně, a to například k vyvolání říje nebo k urychlení ovulace. 

 

Je vaše povolání nebezpečné na úrazy?

To samozřejmě je. Všichni koňáci vždycky říkají, cizímu koni za zadek nelez. A já všem cizím koním lezu za zadek. Takže pár kopanců jsem už schytal. Ale vždy se snažím potenciálnímu nebezpečí předejít. Za ty roky už celkem poznám, jaké povahy klisna je. Hned při prvním dotyku vidím, jak na mě klisna reaguje. Jestli je nervózní nebo vyděšená. Když klisna nechce stát a vykazuje známky toho, že by třeba mohla kopnout, mám tři postupné kroky. Nejdříve jí zkusíme vzít přední nohu. Když to nestačí, nasadíme fajfku. Pokud ani to není dostačující, musíme klisnu trochu přispat. Ono totiž nejde pouze o moji bezpečnost, ale hlavně by se mohla velmi zranit samotná klisna. Já když ji zrovna vyšetřuji, musím se ve střevech pohybovat velmi opatrně. U koní jsou totiž střeva velmi citlivá a jakékoliv malé škrábnutí může způsobit velký problém. A v momentě, když klisna začne jančit a já v ním mám ruku, tak jí mohu klidně protrhnout střeva. Takže i když já se samozřejmě nechci nechat nakopat, důležitá je bezpečnost i koně. V podstatě základ je nevynervovat klisnu. 

 

Co vás na vaší práci nejvíce baví? Co je naopak náročné?

Nejnáročnější je tato práce určitě časově. V připouštěcí sezoně jezdím za klisnami od rána do noci. Občas je vyčerpávající i komunikace s chovateli. Někdy si totiž neuvědomují, že když jim řeknu, že musím klisnu vyšetřit tehdy a tehdy, nevymýšlím si to kvůli sobě, ale kvůli klisně. Protože to načasování je při inseminaci to nejdůležitější. 

 

Naopak krásné je při této práci to, jak je každá klisna jiná. A to nejen na pohled, ale i zevnitř. Kolikrát se mi stane, že když mi klisnu přivádějí, vůbec si ji nevybavím. Ale když pak do ní šáhnu, hned vím, o kterou se jedná. Takže sice si nepamatuji barvu ani velikost klisny, ale podle tvaru její dělohy a vaječníků jí poznám hned. 

 

Vybavíte si nějakou vtipnou historku spojenou s prací?

Vždycky se směji, když nějakou klisnu inseminuji poprvé a její majitelka se mě potom zeptá, co má s klisnou následujících jedenáct měsíců dělat. Jestli smí vůbec něco dělat, musí být absolutně v klidu a tak… A zpravidla se mě vždycky ptají jenom ženy. Přitom klisna může ještě půl roku normálně pracovat. Jak jsem již říkal, důležité je při inseminaci hlavně načasování.

 

Máte nějaké zajímavosti spojené s připouštěním koní?

Zajímavostí je třeba to, že když je klisna připouštěna přirozeně, je dobré ji pak ještě chvilku vodit. Protože při přirozeném připouštění se sperma dostane pouze do pochvy, zatímco při inseminaci sperma zavedeme katétrem přímo do dělohy. Takže my vlastně spermiím usnadňujeme práci, protože mají mnohem kratší cestu do vejcovodů, kde dochází k oplodnění. 

 

A třeba plnokrevníci se nesmí připouštět inseminačně, ale pouze přirozenou plemenitbou. Jinak musí být hříbě zapsáno jako teplokrevník a ne jako plnokrevník. Stejně tak to mají klusáci. 

 

Co děláte mimo připouštěcí sezonu?

Připouštěcí sezona je přibližně od února do srpna. Dříve jsem se přes zimu vždy nechal někde zaměstnat, teď již čtvrtým rokem pracuji v zámeckém parku ve Veltrusích.

 

Foto: Jana Vegrichtová