Švýcarský dostihový sport přijde o svou největší trenérskou osobnost posledních dekád. Šestasedmdesátiletý Miroslav Weiss v úterý oznámil, že po pětačtyřiceti sezonách ukončí svou trenérskou činnost, uvedl server Galopponline.de.
Rodák ze slovenského Holíče, který letos v centrále Urdorf připravil zatím šest vítězů, dokončí sezonu a nevylučuje, že ještě pošle několik svěřenců na únorový mítink White Turf na zamrzlém jezeře ve Svatém Mořici. Vedle věku ho k rozhodnutí uzavřít trenérskou praxi vede i postupně klesající počet koní a jeho známý perfekcionismus.
„Buď to budu dělat na sto procent, nebo úplně skončím. Žádná varianta mezi tím neexistuje,“ prohlásil už před pěti lety v bilanční brožuře k padesátému jubileu rodinné stáje Beliar.
Rodinné kořeny a zrod Beliaru
Weiss pochází z rozvětvené koňařské rodiny. Jeho otec Adolf (1921–2005), který přežil Osvětim a další nacistické koncentrační tábory, patřil v 50. a 60. letech během svého působení ve stáji JRD Družba Holíč k nejúspěšnějším překážkovým trenérům v Československu. Nejvíce ho proslavil jednooký vraník Beliar, vítěz tehdejší největší slovenské steeplechase Velké jesenné ceny na dráze Svätý Jur u Bratislavy.
V srpnu 1968 rodina emigrovala do Švýcarska, kde začínala prakticky z ničeho a zpočátku bydlela společně v malém pokoji v Curychu. V roce 1970 si Adolf Weiss pronajal malý jezdecký areál a založil stáj Beliar, pojmenovanou po svém osudovém koni. K tehdejším přivýdělkům patřilo i poskytování jezdeckých hodin, prvním dostihovým vítězem byl o pět let později překážkář Bridgeheugh v Dielsdorfu.
Již v roce 1978 rodinná stáj vévodila švýcarskému šampionátu majitelů a Weissovi krátce nato začali budovat vlastní tréninkové zázemí. Do chodu střediska zapojil Adolf Weiss celou rodinu – Miroslav se jako bývalý amatérský a parkurový jezdec věnoval tréninku koní, jeho bratr Richard uplatnil své manažerské schopnosti.
Oprášené kontakty v bývalém východním bloku inspirovaly zkraje 90. let sérii úspěšných importů z ruského hřebčína Voschod. Jako první na švýcarských drahách zazářil Efir, následovaly hvězdy jako Shturm, Waldai, Volta, Rotator a další. Klasický vítěz a účastník Slovenského derby Eimer ovládl 27 dostihů včetně Lehndorff-Rennen v Baden-Badenu, Goracij se prosadil v grupě 3 Oleander-Rennen.
Vedlejším produktem otevření hranic byla i koupě a velkorysá rekonstrukce areálu hřebčína Kobylany na Záhorí, který se stal slovenskou pobočkou stáje Beliar a základnou řízenou doyenem rodiny Adolfem Weissem. Původní ambiciózní plány však postupně vzaly za své kvůli složité porevoluční realitě i faktu, že v prvních letech nového milénia zemřeli Adolf, jeho manželka Anna i syn Richard.
Miroslav Weiss tak musel pokračovat sám a Kobylany nakonec prodal. „Když jsem v relativně krátké době přišel o rodiče i bratra, začala jiná doba. Ale všechny těžkosti jsme nakonec nějak zvládli,“ vzpomínal.
Éra šampionátů a velkých vítězů
První titul šampiona švýcarských trenérů získal v roce 1996. S výjimkou sezony 2003 pak vládl žebříčku nepřetržitě až do roku 2020, v součtu nasbíral 26 titulů.
Weissovi svěřenci za tu dobu vyhráli všechny vrcholy švýcarského kalendáře. Například v sezoně 2006 připravil vítěze všech pěti klasických dostihů, na čemž měl lví podíl vítěz trojkoruny Majofils ze stáje Appapays Racing Club. Swiss Derby ovládl také Fabrino v roce 2011.
Nezapomenutelný zůstává například triumf Treasure Billa ve Velké ceně Svatého Mořice 1995, v níž senzačně dominoval jako outsider v kurzu 51:1 pod jezdkyní Sévérine Bottani. V roce 2009 připřavil Weiss první tři ve stejném dostihu v pořadí Song of Victory - Collow - Vlavianus. Třetí zmíněný byl v Napajedlích narozený syn Rainbow For Lifea a Vlnky.
Jubilejní tisící trenérské vítězství Weissovi přinesl 23. srpna 2016 bělouš White Rules. O další historický zápis se slovenský rodák postaral 19. července 2020, kdy jeho svěřenci ovládli všech sedm dostihů prvního švýcarského mítinku po covidové pauze.
Od koní odejít nechce
Během celé kariéry si Weiss zakládal na empatii vůči svým svěřencům. „Zdraví koní je pro mě důležitější než úspěchy,“ zdůraznil v rámci jubilea před pěti lety. V praxi demonstroval svá slova například ve Svatém Mořici, když na neregulérní dráze stáhl tři favority z nejbohatšího švýcarského dostihu Velké ceny Svatého Mořice. „Majitelé přišli o velké peníze, ale nikdo mé rozhodnutí nezpochybnil,“ komentoval to.
Weiss patří k trenérům, kteří se dokázali přizpůsobit době. „Dostihy se během posledních padesáti let zásadně změnily: trénink, krmení, péče o koně. Kdysi se dostihoví trenéři báli posílat koně do výběhů, dnes jsou výběhy u nás povinné,“ poznamenal.
Weissův otec Adolf o sobě mluvil jako o sedmé generaci rodiny zabývající se koňmi. Jeho syn přímého pokračovatele nemá, i když se ve stáji léta pohybuje jeho synovec Ricardo. Oznámení z tohoto týdne však neznamená definitivní konec tradice. Miroslav Weiss se podle svých slov chce po ukončení trenérské činnosti nadále pohybovat na dostihové scéně, ať už jako bloodstock poradce, nebo v jiných rolích.
