Je to pár let, co se Nina Mallevaey rozhodla, že se „obuje“ do tréninku, aby se dostala mezi nejlepší jezdce světa a opustila kvůli tomu malou rodinnou stáj. Za poslední tři sezony vystoupala o desítky příček v žebříčku Mezinárodní jezdecké federace FEI Longines Ranking. 

 

Francouzce je teprve 26 let, loni tak ještě patřila mezi jezdce U25, a přitom si nezadá s nejlepšími skokany planety. Aktuálně je světovou sedmičkou a je nejvýše postaveným francouzským reprezentantem. Za ní jsou taková esa jako Julien Epaillard nebo Simon Delestre. V Evropě ji ale díky působení převážně v zámoří na startovních listinách tak často nevídáme. Pojďme si ji tedy představit blíž.

 

Nina Mallevaey se narodila zkraje milénia, 3. ledna 2000. A i když nepochází z vysloveně jezdecké rodiny, byl to její táta, díky komu má od mala ke koním vztah. „Všechno začalo díky tátovi, který byl nadšenec do koní. Měl normální práci, ale vždy měl doma jednoho dva koně pro radost v naší malé stáji,“ popisuje jezdkyně. 

 

„Když jsem byla malá, rodiče mi pořídili shetlandského poníka a začala jsem docházet do pony klubu,“ pokračuje Nina s tím, že později pro ni našel táta příjemného velkého koně, s kterým se nakonec v roce 2013 dostala až na mistrovství Evropy dětí. „To byla moje první zkušenost s vyšším sportem,“ říká.

 

Rodiče Ninu velmi podporovali. „Vždy do mě investovali, co mohli, aby mi pomohli. Obětovali tomu hodně, vozili mě skoro každý víkend na závody a hledali koně, díky kterým bych se mohla posouvat ve sportu,“ vzpomíná jezdkyně. Rodiče ale trvali na dokončeném středoškolském vzdělání, takže naplno skočila do jezdectví až po osmnáctém roce, kdy začala pracovat ve stáji rodiny Sadranových. Před tím nikdy neměla svého trenéra ani ošetřovatele, v Ecuire Chevel poprvé poznala, jaké to je. Trénoval ji mimo jiné Julien Epaillard a Nina říká, že v tamním systému se hodně naučila.

 

U Sadranových zůstala tři roky, potom začala cítit, že by potřebovala změnu, ale nevěděla ani, jakým směrem se vydat. Tou dobou se ve svém volnu jela podívat do Knokke do Belgie s kamarádkou a náhodou tam získala práci u kanadského jezdce Erica Lamaze. Poslal ji za ním Stephan Conter. 

 

„Děsila mě představa, že půjdu za Ericem Lamazem a zeptám se ho na práci. Vůbec mě neznal a jsem stydlivý člověk,“ přiznává Nina s tím, že ji nakonec dotlačila kamarádka, aby za olympijským vítězem z roku 2008 šla. „Když se ohlédnu, bylo to nejlepší rozhodnutí mého života.“

 

Lamaze Ninu přijal a pracovala v jeho evropském působišti v Belgii. Po pár týdnech ji přihlásil na mítink Stephex Masters do Bruselu. K dispozici dostala výborné koně, do soutěží pro mladé koně měla tehdy osmiletou klisnu Nikku vd Bisschop. 

 

Belgická hnědka byla a stále je v majetku manželů Reinových, významných mecenášů a majitelů sportovních koní, s nimiž díky tomuto propojení začala Nina blízce spolupracovat. Francouzska se postupně stala jedním z pilířů stáje a později jí pořídili další koně. 

 

Jezdkyně tráví značnou část roku ve Wellingtonu, jedné ze základen rodiny Reinových. Účastní se i evropských mítinků, mimo jiné loni poprvé reprezentovala Francii na seniorském mistrovství Evropy v La Coruni. Před tím měla zkušenost s šampionáty pouze v mládežnických kategoriích.

 

 

Letos se na starém kontinentu předvedla třeba při pětihvězdovém CSI v Cáchách a CSIO v Římě. Z čerstvých úspěchů jmenujme pár dní starý triumf ve Velké ceně při CSIO v Deauville. Navíc Pohár národů dokončila se dvěma nulami.

 

V půlce května byla šestá v Rolex Grand Prix Windsor, na jaře byla jedinou členkou francouzského týmu v Lize národů v Ocale, která dokončila obě těžká kola čistě. Floridská závodiště v Ocale a Wellingtonu i další v zámoří jako Thermal, Lexington či mexické Monterrey jsou častým místem jejích startů. 

 

V soutěžích Longines Ranking díky dobrým výkonům sbírá tolik bodů, že se už skoro půl roku drží v top 10 světového žebříčku. Pronikla do „desítky“ začátkem sezony 2026, během dvanácti předcházejících měsíců vystoupala o víc než sto příček. 

 

S hnědkou NIkkou vd Bisschop, s níž se účastnila CSIYH v Bruselu v roce 2021, tvoří dvojici i dnes. Mezi tím s ní ale skákal i Eric Lamaze, Erynn Ballard a hlavně mezi lety 2022 a 2024 ji sedlala Beth Underhill. „Kdyby mi tehdy někdo řekl, že Nikku budu znovu jezdit, nevěřila bych. Nikka je tak úžasný kůň, jezdit ji je sen. Už když jsem ji jezdila v minulosti jako osmiletou, byla mou oblíbenkyní a vytvořila jsem si s ní krásný vztah,“ říká Nina.

 

Jednu z nejsilnějších dvojic však tvoří aktuálně s desetiletým valachem Destine To Be, právě s ním excelovala nedávno v hlavních soutěžích v Deauville. K dispozici má také kvalitní irskou klisnu My Clementine a francouzskou klisnu Dynastie de Beaufour.

 

Zdroj: FEI, World of Showjumping