Městský soud v Praze zamítl obě žaloby proti loňskému rozhodnutí Ministerstva kultury o prohlášení historického areálu hřebčína Napajedla za kulturní památku. Osmý senát tvořený předsedou JUDr. Slavomírem Novákem a soudkyněmi Janou Jurečkovou a Andreou Veselou tak svým verdiktem z 28. ledna nevnesl do kauzy zrušeného hřebčína žádný nový zvrat.
Jak vyplývá z písemného vyhotovení rozsudků, do nichž měla redakce Jezdci.cz možnost nahlédnout, soud řešil žaloby na Ministerstvo kultury podané většinovým vlastníkem areálu Sygnum s.r.o. a menšinovým majitelem Liborem Hlačíkem paralelně v samostatných řízeních.
Oba žalobci napadali rozhodnutí ministerstva z opačných pozic. Zatímco firma Sygnum nesouhlasila se samotným prohlášením hřebčína za kulturní památku, Hlačík naopak usiloval o to, aby došlo k rozšíření památkové ochrany na celý areál včetně pastvin a sýpky.
Lednové rozsudky zdůraznily, že hřebčín v Napajedlech vykazuje unikátní památkové hodnoty urbanistické, historické i architektonické, které vyžadují individuální ochranu podle zákona o státní památkové péči. Soud v obou případech označil postup Ministerstva kultury za vyvážený a zákonný. Památková ochrana hřebčína je podle soudců ve veřejném zájmu, který v tomto případě převažuje nad individuálními zájmy vlastníků.
Žalující strany mohou proti rozsudkům podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a to do dvou týdnů ode dne doručení rozsudku.
Horší technický stav není překážkou
Většinový vlastník hřebčína Sygnum ve své žalobě označil památkovou ochranu ve stávajícím rozsahu za nepřiměřený zásah do vlastnických práv, znemožňující ekonomicky udržitelné využití areálu. Záměrem otrokovické firmy je přeměna bývalého hřebčína na centrum občanské vybavenosti s parkem a relaxačními prostorami, což podle ní památková ochrana znemožňuje.
Společnost Sygnum tvrdila, že areál hřebčína je ve velmi špatném technickém stavu, což podle ní ministerstvo dostatečně neposoudilo, a opíralo se údajně pouze o vizuální dojmy či staré fotografie namísto odborných statických a technických průzkumů. Zároveň namítala, že by v tomto případě stačila ochrana v rámci městské památkové zóny. U objektů vyžadujících demolici nebo totální přestavbu již podle Sygnum nelze mluvit o zachování autentických památkových hodnot.
Městský soud v Praze však konstatoval, že špatný technický stav není překážkou pro prohlášení věci za památku, pokud jsou zachovány její historické a architektonické hodnoty.
Kulturněhistorická hodnota hřebčína je podle soudu mimořádná, neboť šlo o nejstarší kontinuální chov anglického plnokrevníka v ČR s vazbou na významné šlechtické rody Stockau a Baltazzi i na architekty, jako byl Dominik Fey. Soud shledal rozsah ochrany za proporcionální, protože ministerstvo do souboru nezahrnulo novodobé a podle něj nehodnotné stavby.
Veřejný zájem versus cizí majetek
Ve druhém řízení žalobce Libor Hlačík argumentoval, že areál tvoří nedílný funkční celek a ministerstvo selhalo, když ochranu omezilo jen na vybrané části bez důležitých pastvin. Namítal také podjatost ministra kultury kvůli jeho neformální návštěvě areálu v době před koncem rozkladového řízení a procesní vady.
Městský soud však i tuto žalobu zamítl s tím, že nelze prostřednictvím žaloby prosazovat veřejný zájem na ochraně cizího majetku (tzv. actio popularis). Ohledně procesních námitek rozhodl, že návštěva ministra v Napajedlech byla pouze informativní a nepředstavovala nezákonný procesní úkon. Ministerstvo podle soudců postupovalo správně, když zvolilo selektivní přístup a chránilo pouze autentické historické jádro.
Klíčový argument žalobce, že vyjmutí části pastvin a sýpky z ochrany rozbíjí funkční celek, což znemožní budoucí obnovu chovu koní, soud odmítl. Úkolem Ministerstva kultury je podle soudu chránit památkové hodnoty, nikoli garantovat nebo nařizovat konkrétní hospodářskou činnost, jako je chov anglického plnokrevníka. Pokud chov koní zanikl nebo je ohrožen, není to podle soudu důvod, aby se za památku prohlašovalo více nemovitostí, než je nezbytně nutné k ochraně autentického historického jádra. Pro zachování identity místa podle verdiktu postačuje historické jádro a část pastvin včetně té ve vlastnictví Libora Hlačíka.
Soud v tomto případě uzavřel, že stávající památková ochrana je vyváženým kompromisem, který chrání to nejcennější, ale neřeší a ani nemůže řešit budoucí podnikatelské záměry či obnovu specifické chovatelské funkce, pokud k ní chybí vůle vlastníků.
Rozhodlo šetření na místě
Jedním z hlavních podkladů rozhodnutí ve věci obou žalob bylo místní šetření v Napajedlích, které provedl osmý senát Městského soudu 16. října 2025. Soudce a přísedící se během výjezdu osobně seznámili s aktuálním stavem areálu a ověřili si přítomnost deklarovaných kulturních hodnot. Následně vyhotovili protokol, k němuž se 22. prosince vyjádřilo Ministerstvo kultury jako žalovaná strana a přidalo podrobný doplňující výklad vypracovaný Marcelou Bezděkovou z Oddělení ochrany kulturních památek.
Soud tímto postupem reagoval mimo jiné na argumentaci žalujících stran, zpochybňujících technický stav objektů a dostatečnost dřívějších ohledání provedených správními orgány.
Šetření podle soudců potvrdilo, že areál hřebčína vykazuje vysokou míru autenticity a historické, funkční i vizuální integrity. Byly potvrzeny unikátní architektonické kvality, jako jsou režné zdivo, původní systém odvětrávání i urbanistický význam celého komplexu ve vazbě na napajedelský zámek.
Soud na místě zjistil, že areál se jako celek nenachází v havarijním stavu. Některé objekty sice podle něj vykazují zhoršený technický stav v důsledku zanedbané údržby, ale tato skutečnost sama o sobě nevede k zániku jejich památkových a historických hodnot. Zároveň bylo ověřeno, že i přes současné problémy zůstalo zachováno původní funkční členění areálu včetně pastvin, což představuje neoddělitelnou součást historické integrity celého chovatelského zázemí.
„Usměrnit, ne zakonzervovat“
Ministerstvo kultury podle soudu postupovalo správně, když zvolilo selektivní přístup k ochraně, vylučující novodobé či podle něj nehodnotné stavby. V rámci historického jádra dostaly památkovou ochranu například stáj pro klisny „Kravárka“, dvě stáje hřebců, stáje „Ganečky“, „Dolní mlaty“, „Horní mlaty“, „Šestky“, „Porodna“, sklad krmiv, obytná budova čp. 582, dřevěný altán „Malá rotunda“, místo posledního odpočinku slavných plemeníků, historické oplocení či další dřevěné altány. Soud i ministerstvo považují za neoddělitelnou součást funkční a historické integrity hřebčína i část pastvin, konkrétně parcelu č. 7654.
Z památkové ochrany naopak byly vyloučeny například nová stáj, nová kancelářská budova, svobodárna, sýpka, kovárna a další provozní stavby. Soud konstatoval, že tento selektivní přístup je proporcionální, protože chrání to, co je skutečně hodnotné, a zároveň zbytečně neomezuje vlastníka u staveb, které integritu historického celku nepodmiňují.
Podle závěrů soudu a Ministerstva kultury, které rozsudky potvrdily, nemá památková ochrana za cíl areál „zakonzervovat“ v nepoužitelném stavu, ale spíše usměrnit jeho budoucí obnovu tak, aby zůstaly zachovány historické hodnoty. Soud zdůraznil, že prohlášení za památku neznamená zákaz využívání nebo modernizace. Areál může být nadále využíván, opravován a adaptován pro nové potřeby, pokud budou respektovány jeho cenné prvky.
